V posledních dnech se opět v české politice objevila debata o oblíbeném tématu bytí či nebytí v evropském "hlavním proudu", neboli mainstreamu. Zjevně se tak stalo v souvislosti s nadcházejícím summitem evropských státníků.

Již poněkolikáté musím říci, že toto zplošťování diskuse na téma být "uvnitř" či "venku" pokládám za znak jisté nevyspělosti národní debaty o budoucnosti Evropské unie.

Namísto otázek obsahu řešíme neustále pouze symbolické a formální záležitosti. Již u fiskálního paktu kdekdo volal po připojení dříve, než znal jeho obsah a dopady. To pokládám za nešťastné. Otázku připojení se k čemukoli nelze řešit zbrkle a pocitově, ale na základě podrobných analýz a hlubší debaty.

Jistě, budoucí vývoj evropské integrace nevyhnutelně směřuje k "vícerychlostní" Evropě. Měnová unie cítí logicky potřebu se integrovat více než státy mimo ni. Řada chystaných nových opatření se bude proto dotýkat jen eurozóny.

Diskutovat tu, zda chceme být v hlavním proudu či nikoli, je absurdní. Otázka stojí, kdy budeme chtít přijmout euro, a všechny s tím spojené důsledky.