Nečas: Utrpěli jsme těžkou porážku, ale neztrácejme sebevědomí

Vážené členky, vážení členové ODS,

obracím se na Vás v souvislosti s hodnocením výsledku krajských a senátních voleb, ale i s představou, jak s tímto signálem voličů naložit dál.

Musíme analyzovat příčiny této situace a hledat cesty, jak naše potenciální voliče oslovit v dalších volbách. Proto už nyní avizuji, že na Kongres ODS přijdu s vizí „Cesta k důvěře“, která vychází z priorit Občanské demokratické strany a bude akcentovat hlavní témata pro nejbližší období. Základní rysy této vize Vám mimo jiné představím v následujícím textu.

Úvodem chci poděkovat všem kandidátům, volebním štábům a všem členům Občanské demokratické strany podílejícím se na kampani, ať už na krajské nebo senátní úrovni, za odvedenou práci.

Gratuluji všem zvoleným kandidátkám a kandidátům do krajských zastupitelstev a Senátu, a především Jiřímu Pospíšilovi, Raduanovi Nwelatimu, Daniele Filipiové, Jaroslavu Kuberovi, Tomáši Grulichovi a Jaroslavu Zemanovi. Jsou to osobnosti, které byly schopny uspět i v současných složitých podmínkách.

Volby nedopadly pro Občanskou demokratickou stranu dobře. Utrpěli jsme těžkou porážku a nemůže nás příliš uklidnit, že podobných i horších výsledků dosahovaly v těchto typech voleb v minulosti všechny strany nesoucí vládní odpovědnost, ať už vlevo nebo vpravo.

Vedení ODS v čele s jejím předsedou nese odpovědnost za vše, co se ve straně odehrává, a této odpovědnosti se nikdo nezříká. Nezříkám se jí ani já osobně. Je to pro mne jasný signál k hodnocení, co jsem mohl v čele vlády nebo ODS udělat lépe. Nepovažuji se za neomylného.

Problémy jsou však širšího rázu a týkají se všech úrovní, tedy nejen celostátní, ale i regionální a komunální. A nebylo by fér si nalhávat, že je tomu jinak.

Musíme přijmout tento vzkaz voličů s pokorou. Musíme se důkladně zamyslet nad tím, proč pravicový volič ztratil důvěru v představitele občanských demokratů. Určitě to nebude jeden důvod, bude jich mnohem více, a proto lze těžko hledat jen jediného viníka.

Přesto bych rád apeloval na všechny, abychom i přes tuto tvrdou lekci nepropadali defétismu. Prohráli jsme bitvu, ne válku, a pro další zdravý rozvoj naší politické strany je mimořádně důležité pochopit příčiny této prohry, rozebrat je poctivě a bez emocí.

Neztrácejme přitom sebevědomí a využijme této situace k napnutí všech sil obnovit důvěru v naši stranu do budoucna. Občanská demokratická strana zůstává po jednadvaceti letech existence nejsilnější stranou v pravé části politického spektra, což prokázaly i tyto volby.

Pokles voličské přízně pravice jako celku je však takový, že nemáme čas ani prostor se tím konejšit.

Není však důvod pro panikaření, pro bezhlavý ústup, nebo čas k vyřizování si osobních účtů.

To jsou věci, které by nás mohly ještě více srazit na kolena. Právě teď si musíme mnohé vyříkat uvnitř Občanské demokratické strany. Na konci této debaty, která jistě bude pestrá a ostrá, musí být jednotná, silná a vypočitatelná ODS. Musíme si uvědomit, že my všichni jsme na jedné lodi jménem ODS. Máme a vždycky jsme měli velkou odpovědnost za vývoj této země, a měli bychom to mít stále na paměti.

Nejednotná a nestabilní ODS nebude mít šanci na reparát. Pokud chceme znovu nabýt důvěry veřejnosti, musíme nejprve věřit sami sobě. Sami zároveň musíme zůstat věrohodným koaličním partnerem, který je schopen dodržovat politické dohody, a který totéž očekává od ostatních.

Výsledky voleb lekcí pro celou pravici

Vraťme k širším příčinám výsledku voleb. Už dnes jsou patrné některé souvislosti. Hlavní zprávou pro ODS z těchto voleb je, že její potenciální voliči zůstali doma. Relativně pozitivní zprávou je, že je to zatím výstraha před volbami do Poslanecké sněmovny. Voliči nepřišli podpořit ODS, ale nešli proti ní aktivně hlasovat, takže je čas hledat cesty, aby budoucí výsledky byly lepší.

Je zjevné, že ve společnosti dlouhodobě vzrůstá napětí a nespokojenost se současnými politickými poměry. Projevuje se především zvyšujícím se negativním postojem obecně k politice a jejím představitelům.

Do této atmosféry se také promítá fakt, že po dvaceti letech fungování „nového“ politického systému se nahromadily různé negativní zkušenosti a touha po možná neidentifikovatelné, ale „nějaké“ změně. Ta je živená nejrůznějšími novodobými mesiáši, kteří mají velký mediální prostor, ale sami nepřinášejí hodnověrnou alternativu.

Tento stav má dopad především na symboly vládnutí uplynulých let a projevuje se od voleb 2010 oslabováním hlavních politických sil ČSSD a ODS, významnými zisky lokálních politických uskupení na úrovni regionů, voláním po nových politických stranách nebo alespoň nových politických reprezentacích.

A nezdá se, že by po sebedestrukci strany Věci veřejné, která v krajských volbách získala hlasy 0,2 procent voličů, tyto aktivity ustávaly.

Buď umožníme, aby lidé nabyli přesvědčení, že mohou ovlivňovat více poměry v zavedených politických stranách, nebo budou stále znovu hledat alternativu v nových, i když budou možná opakovaně zklamáni.

Výrazná je senzitivita voličů na složitou ekonomickou situaci kombinovaná s častými informacemi o plýtvání nebo rozkrádání veřejných prostředků. Jednoduše řečeno: „Proč se máme uskromňovat, když se tady rozkrádaly miliardy? Jak máme věřit těm, kteří dnes vládnou, že už se to neděje?“

Nemůžeme si namlouvat, že se větší míra objevování různých kauz v posledních dvou letech nepodepsala na výsledku a voleb a vnímání veřejnosti. Přestože právě v poslední době dochází ke značnému průlomu v boji proti korupci a ekonomické kriminalitě, právě významná medializace různých afér je pro značnou část veřejnosti důkazem „prohnilosti“ celého systému. A zatím se nedaří přesvědčit značnou část veřejnosti, že se jedná o pozitivní, nikoli o negativní trend.
Také se ukazuje, že pravicový volič vnímá různé aféry citlivěji, než volič levicový, a je jedno, jestli je potenciálním voličem ODS nebo TOP 09. Často bylo vládnutí překrýváno koaličními spory a kauzami. Nejednota, která byla v Poslaneckém klubu ODS patrná od počátku volební kampaně a spojená s potenciální hrozbou pádu vlády, rovněž k pozitivnímu výsledku ve volbách nepřispěla.

Dochází u nás částečně ke slovenskému efektu, kde voliči vytrestali nejednotu pravicových stran. Obraz rozhádané koalice překrývá jinak do této doby poměrně úspěšnou akceschopnost vlády. Slovenský příklad by pro nás měl být velkým varováním.

Je skutečností, že vláda pod vedením ODS nese těžký úděl v celoevropsky složité ekonomické situaci a je nucena provádět řadu nepopulárních kroků, které se odrážejí v náladách veřejnosti. Žijeme v mimořádně komplikovaném období a dnes nikdo neví, jak bude eurozóna vypadat v příštích letech. Jedno je však zcela jisté. Významné změny v globalizovaném světě, kde Evropa ztrácí konkurenceschopnost, ovlivňují naši ekonomiku více, než si leckdo připouští.

Přitom Česká republika na tom v evropském srovnání vůbec není špatně. Máme 7. nejnižší veřejný dluh, 6. nejnižší nezaměstnanost a nejnižší míru chudoby v rámci Evropské unie. Rodiny s dětmi u nás platí nejnižší přímé odvody mezi zeměmi sdruženými v OECD. Pohled zahraničních investorů a institucí na českou ekonomiku je zatím velmi pozitivní, což se projevuje mimo jiné rekordně nízkými úroky za české dluhopisy. Česká republika zkrátka na rozdíl od řady jiných evropských zemí stojí daleko od dluhové pasti.

Musím však sebekriticky přiznat, že se nám tento pohled nepodařilo převést do české veřejnosti. Nedařilo se nám vysvětlovat naše kroky, příliš mnoho času a energie jsme strávili věnováním sami sobě. Svým vnitřním problémům, ale i problémům uvnitř vládní koalice, a to lidi otravuje. Tady vidím jeden z hlavních problémů celostátní politiky. Jedinou cestou je ještě více komunikovat s veřejností, což je úkol nejen pro premiéra, vládu, ale i pro celou ODS.

Zároveň platí, a to nezastírám, že některé reformy, jako je reforma zdravotnictví, stojí na půli cesty. A některé reformní kroky, byť jdou reformy jako celek podle mého přesvědčení správným směrem, vyžadují korekci kvůli jejich technickému provedení.

Koaliční program protipólem populismu

V reakci na výsledek voleb se ozývá kritika neplnění programu ODS. Tuto kritiku vnímám a neberu ji na lehkou míru. Nemohu však přijmout tezi, že se ODS zásadně odklání od svého programu. Skutečností je, že v koaliční smlouvě jsme prosadili dominantní část volebního programu Občanské demokratické strany. Dokončujeme reformy zahájené v roce 2008.

Dnes se vede spor hlavně o stabilizační balíček, který byl vynucený zhoršenými poměry v eurozóně, a který vychází z návrhů expertů NERV. Nežijeme ve vzduchoprázdnu a nemůžeme si nalhávat, že se mimořádně složitá evropská ekonomická situace neprojeví v tak otevřené ekonomice, jako je ekonomika České republiky. Uvědomuji si, jak je téma daní v ODS velmi citlivé. Proto prosazuji kompromis, který bude znamenat, že složená daňová kvóta bude v roce 2014 nižší než v letošním roce. A já věřím, že rozumný kompromis nalezneme.

Chtěl bych však zdůraznit, že vláda vždy kladla podstatně větší důraz na snižování výdajů. O tom svědčí pokles výdajů ministerstev o 80 miliard korun jen v letech 2010 a 2011, z toho o 8 miliard korun poklesly platy zaměstnanců. Více než dvě třetiny kroků snižujících schodky veřejných rozpočtů jsou na straně výdajové stránky rozpočtu.

Rozumím znepokojení členské základny. Všichni se ptají, co teď bude dál. Myslím, že nikdo z nás nechce tuto zemi vydat do rukou komunistů a sociálních demokratů. Proto musíme něco udělat. Musíme získat zpět důvěru voličů, ale i víru sami v sebe. Uvědomuji si, že nás již nečeká rok a půl standardního vládnutí, ale permanentní „volební“ kampaň.

Musíme se více soustředit na naše klíčové voličské skupiny, které nás vždy podporovaly. Na rodiny s dětmi, podnikatele a živnostníky a mladou generaci. A nejen na ně. Pro ně musíme v nadcházejících měsících reálně zlepšit obsah naší politiky i způsob komunikace s nimi.

Bez ohledu na to, kdy budou volby, musíme využít času, který budeme mít k tomu, aby si každý náš potenciální volič dokázal odpovědět na dvě otázky:

1) Co dobrého pro mě ODS udělala, když měla možnost vládnout?

2) V čem se budu mít v budoucnu lépe, když zvolím ODS?

Pokud mu nedokážeme dát jednoduché sdělení k tomu, aby si na takové otázky odpověděl, nemáme šanci obnovit naši voličskou podporu. Lidé nám musí věřit, že některé změny, které děláme, jsou sice nepopulární, protože jsou nepopulistické, ale dělají se často až po dvaceti letech přešlapování. Jejich pozitivní efekt se někdy projeví až s odstupem několika let. A na druhou stranu musíme být schopni vysvětlit pozitivní přínosy naší politiky už v této době.

Jak dál aneb „Cesta k důvěře“

Vnímám výsledek voleb jako výrazný vzkaz od voličů, že vyžadují změnu chování, ale i akcentů vládní politiky, a jsem připravený takovou změnu nabídnout.

Přestože hodlám posouvat priority naší politiky v následujícím období, nemůžeme náhle roztrhat koaliční smlouvu a deklarovat, že všechno budeme dělat jinak. Vládní program obsahuje dominantní část volebního programu ODS, na což nesmíme zapomínat.

Na kongresu chci představit vizi „Cesta k důvěře“, která vychází z programových priorit Občanské demokratické strany, a bude akcentovat hlavní témata pro nejbližší období. Bude vycházet ze sedmi tématických okruhů:

1) Budoucnost bez dluhů. Je mi často podsouváno, že se alfou a omegou mé vládní politiky stalo zlepšování stavu veřejných financí. Ano, považuji to za důležité. Když to řeknu zjednodušeně, snižování deficitu státního rozpočtu není žádný fetiš, ke kterému jsem se jen tak upnuli, ale má za cíl aby zde bylo stabilní ekonomické prostředí. Na místě je však nový pohled na obsah některých úsporných a reformních kroků, které byly někdy prováděny příliš technokraticky. Musíme korigovat a zrychlit některé reformy, které s touto konsolidační strategií vlády souvisejí. Jako velmi pozitivní přínos z programu ODS vidím prosazení finanční ústavy, která by měla brzdit další zadlužování České republiky.

2) Levný a vstřícný stát. Je skutečností, že se vláda příliš zabývala makroekonomickými ukazateli a hlídáním celkové ekonomické stability na úkor problémů „všedního dne“, ve kterých žije společnost. Ačkoli dochází k nejvýraznějšímu snižování výdajů ve státní správě v historii, musí zde dojít k systémovým změnám. Státní správa musí zeštíhlit. Musíme mít odvahu rušit a slučovat nadbytečné úřady včetně ministerstev. Úřední šiml stále často občany příliš otravuje, než by jim vycházel vstříc. Proto musíme velmi přidat ve snižování administrativní zátěže občanů.

3) Vzdělaná společnost. Velkým dluhem vlády jsou reformy ve školství. Příliš dlouho probíhají diskuse o reformě vysokého školství, vědy a výzkumu, a je už nejvyšší čas přejít od slov k činům. Vzdělaná společnost je předpokladem vyšší konkurenceschopnosti naší země v evropském a světovém měřítku.

4) Podpora růstu a konkurenceschopnosti. V diskusích, které vedeme s ekonomy, se jasně ukázalo, že neexistuje jeden zázračný a rychlý recept k zajištění růstu pro otevřenou ekonomiku v globalizovaném světě. Jedině soubor řady opatření může přispět k podpoře ekonomiky. Tyto kroky nelze zaměňovat za jednorázové a neefektivní finanční injekce zvyšující státní dluh. Totéž platí o nutnosti uvést v život řadu projektů zvyšujících konkurenceschopnost, kam patří třeba technické vzdělávání.

5) Svobodný prostor pro podnikání. Velký prostor je stále ve snižování byrokracie v podnikání a ve zpružňování pracovního trhu. V tom jsme příliš nepokročili.
Odstranění nadbytečných překážek podnikatelům a vytvoření prostoru pro vznik nových pracovních míst je cestou k větší prosperitě. Podporou podnikání budou vznikat nová pracovní místa. Lidé budou mít více peněz pro svou spotřebu, a tím se zvýší přísun finančních prostředků do sektoru obchodu a služeb.

6) Právo a dodržování pravidel. Zaměříme se intenzivněji na prosazování vymahatelnosti práva a dodržování pravidel, včetně nulové tolerance vůči všem
formám trestné činnosti. Občan nesmí mít pocit, že stát nemyslí na jeho bezpečnost a že bude některým spoluobčanům procházet porušování práva a osobních svobod ostatních.

7) Sebevědomý názor v Evropě. Budeme dál aktivně vystupovat proti všem pokusům Evropské komise prohlubovat integraci, regulaci a zavádět svazující federalizující prvky. Neohrozíme naše daňové poplatníky tím, že by jejich vklady v českých bankách sloužily jako záruky za dluhy jejich zahraničních matek. Nepřistoupíme na žádnou jednotnou evropskou daňovou nebo sociální politiku. O to více budeme usilovat o odbourání všech překážek bránících volnému trhu. Vývoj nám dává v řadě ukazatelů za pravdu a vede nás ke stále větší obezřetnosti při přijímání eura.

Tolik velmi stručně k nástinu vize pro nejbližší období, která samozřejmě obnáší hodně tvrdé práce. Chtěl bych zdůraznit, že podle mého hlubokého přesvědčení, tváří v tvář hrozbě nástupu komunistů, preferuji pokračování současné koalice s pevně danými parametry, zakotvenými v revidovaném vládním programu.

Prioritou pokračování vládní koalice

Rozhodl jsem se, že budu obhajovat pozici předsedy Občanské demokratické strany a budu se znovu ucházet o Vaši důvěru. Situace je jiná než v roce v 2010, ale přesto je v mnohém podobná. Na svých zásadách nebudu měnit nic, ale budu měnit přístupy.

Pokud od Vás dostanu důvěru, je pro mne prioritou pokračování vlády ODS, TOP 09 a LIDEM.

Považuji tuto koalici v současné době za nejlepší řešení pro tuto zemi i pro ODS. Připomínám v této souvislosti, že výsledky krajských ani senátních voleb nezměnily poměry v Poslanecké sněmovně.

Nikdy bych nebyl v čele údržbářské vlády a pevně věřím, že by v čele takové vlády nechtěl být nikdo z ODS. Chci varovat před myšlenkou, že existuje reálná varianta pro získání 101 hlasů po případném pádu vlády. Vyloučit nelze samozřejmě nic, ale pravděpodobnost, že na konci takové cesty budou předčasné volby, je velmi vysoká. Nejsme totiž jedinými hráči na politickém poli.

Pokud nebudeme schopni nalézt shodu a obnovit elementární jednotu ODS v poslaneckém klubu, jinými slovy, pokud nebude v klubu ochota respektovat po dlouhé diskusi většinový názor, který umožní prosazovat klíčové body vládního programu všemi hlasy ODS v Poslanecké sněmovně, vysoce pravděpodobně nebude možné tuto vládu udržet.

Je jasné, že vrátit ztracené pozice nebude snadné. Budeme potřebovat získat zpět poztrácené voliče, a to nebude možné bez schopnosti jasně a srozumitelně formulovat společenské vize a cíle naší politiky. Lidé totiž jsou schopni přijmout nepopulární kroky, pokud nabídneme světlo na konci tunelu, a pokud budou mít jasné vědomí cíle, který za dočasné uskrovnění stojí.

Chci více než dosud lidi uvnitř ODS spojovat a sjednocovat. Chci více komunikovat s členskou základnou a vysvětlovat klíčové navrhované změny. Chci změnit vnitřní fungování ODS tam, kde jsou třecí plochy. Chci důrazněji prodávat politiku Občanské demokratické strany veřejnosti, což zároveň očekávám od všech zodpovědných představitelů ODS.

Mým krédem nikdy nebyly vzletné fráze a slova, ale konkrétní kroky a činy. A konkrétní kroky a činy budou stát na počátku cesty Občanské demokratické strany k opětovnému získání důvěry.

Petr Nečas
předseda ODS