Česká Suverenita upozorňuje, že ve společnosti začíná existovat určitá anarchie a tím i určitá neřiditelnost společenského vývoje, zejména ze strany státní moci. Předseda Nejvyššího správního soudu, prohlásil, že stát už není schopen přijímat zákonné normy, které by pak sám dokázal uvádět do praxe, kontroloval jejich uplatňování a sám je dodržoval, což je nesmírně alarmující. V moderních státech za státní moc považujeme legitimní, právem sankcionovanou schopnost státu ovlivňovat subjekty společenských vztahů a jejich chování.

Státní mocí se rozumí podle Ústavy ČR tyto základní pilíře demokracie: moc zákonodárná, moc výkonná, moc soudní a samospráva. Z pohybu společenských vztahů můžeme usuzovat, jak se vzájemně ovlivňují. Vzájemné ovlivňování legitimity a moci je svědectvím o míře demokracie a otevřenosti dané společnosti a o uplatňování občanského prvku v ní. Občanské společnosti je nutně vlastní takové konstituování veřejné moci, které se současně odvíjí od jejího svobodného a dobrovolného uznání a respektování. Moc tedy získává autoritu na základě společenského pověření, jehož podmínky a okolnosti vyplývají
z uplatňování forem přímé a zastupitelské demokracie v jednotlivých institucích
a ve společnosti.

Česká Suverenita v souladu s teorií prosazuje tyto základní principy proti zneužívání mocí:

a)      princip oddělenosti, samostatnosti a nezávislosti mocí