Dospěl jsem k závěru, že nikoli odložení volby prezidenta, ale naopak volby za podmínek stanovených protiústavními zákony a prováděných naprosto nedůvěryhodnými postupy jsou pohrdáním občany a jejich právy.
To, co Parlament schválil a co nazval ústavním zákonem o přímé volbě prezidenta a prováděcím zákonem k tomuto ústavnímu zákonu, je právní a legislativní paskvil. Jeho skutečným účelem je, aby se takzvaně vlk nažral a koza zůstala celá. V tomto případě jsou vlkem i kozou občané České republiky, Ti se mají nažrat přímé volby a zároveň jim má být znemožněno, aby přímá volba byla opravdu rovná, svobodná a přímá.
Jsem přesvědčený o tom, že k popření těchto demokratických principů byly oba zákony schvalovány schválně - byly schvalovány k ošálení lidí. Je zde příliš mnoho stop, které to dokazují.
Jsou to: nekontrolovatelný a naprosto nedůvěryhodný postup ministerstva vnitra při kontrole podpisů či nemožnost domoci se soudního přezkumu.
Podrobné studium a analýza ústavního zákona o přímé volbě a s ní souvisejícího prováděcího zákona mě a moje spolupracovníky donutilo dát na misku vah na jedné straně občanská, politická a lidská práva nás všech a na stranu druhou ústavní stížnost a s ní spojené riziko odložení nebo zrušení prezidentských voleb.
Přiklonil jsem se k názoru předsedy Nejvyššího správního soudu pana Baxy, že daleko důležitější než samotný termín voleb je jejich nezpochybnitelnost, demokratičnost a ústavnost. Nemohu pominout i připomínku předsedy Nejvyššího správního soudu, že historie i zkušenost současného světa nás učí, že cesta k popření principů právního státu bývá často lemována patníky demokratických voleb. Nezapomínejme, že i Hitler se dostal k moci na základě demokratických voleb a stalinský teror byl v Československu instalován na základě svobodných voleb v roce 1946.
Svobodné volby nejsou všechno - a to především v případě, kdy o onom přívlastku "svobodné" a zejména "spravedlivé" lze úspěšně pochybovat.
Přijetím zákona o přímé volbě prezidenta se parlament rozhodl, že je jen a pouze na něm, jaké zákony přijme. Rozhodl se, že není nutno dbát ústavních principů a toho, čemu se někdy posměšně říká "duch zákona". Já tvrdím, že právní principy jsou důležitější než nějaký technický termín voleb, který se dá posunout.
Jde totiž o to, jakým způsobem se bude dál vyvíjet legislativa v České republice. Je to opravdu jen obchod, s jehož pomocí se dá prosadit všechno, co si kdo usmyslí?
Dospěl jsem k jednoznačnému rozhodnutí, že ne já ani ministerstvo ani politici, ale měl by to být Ústavní soud, kdo posoudí vážnost všech argumentů, které stávající průběh přímé volby zpochybňují a rozhodl tak, aby budoucí prezident byl zvolený v nezpochybnitelné, spravedlivé, poctivé a ústavně konformní volbě.
Dnes jsem podal ústavnímu soudu v Brně stížnost pro porušení několika ústavních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, Ústavou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně jejích dodatků.
Zároveň s návrhem na přijetí mojí kandidátní listiny se domáhám zrušení části Ústavy ve znění ústavního zákona
č. 71/2012 Sb., části zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a vyhlášky č. 294/2012 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky.
Zároveň také žádám ústavní soud, aby se mojí stížností začal zabývat přednostně a svým rozhodnutím odložil
vykonatelnost rozhodnutí předsedy Senátu o vyhlášení volby prezidenta, a to až do doby, než Ústavní soud rozhodne o ústavnosti či neústavnosti zákonů upravujících přímou volbu prezidenta.
Doufám, že rozhodování Ústavního soudu neovlivní partikulární zájmy ústavních soudců, z nichž mnohým právě končí volební období a z nichž někteří se zřejmě budou hodlat ucházet u politiků o své znovuzvolení. Jsem přesvědčený, že nepodlehnou nátlakům a celou záležitost zhodnotí zejména i s ohledem na mezinárodní závazky České republiky dodržovat demokratické a lidskoprávní standardy.
V přímé volbě prezidenta nejde jen o volbu prezidenta, ba ani o to, zda prezident bude volen přímo či nepřímo. Jde o jediné - aby byl zvolený v poctivé volbě.
Předání celé věci Ústavnímu soudu je jediná v naší demokracii možná cesta jak potvrdit či vyvrátit pochyby o neústavnosti dosavadního průběhu voleb.
Zmínil bych rád při této příležitosti ještě jinou věc a rád bych využil vaší přítomnosti a opravil některá média, která na mě zaútočila minulý týden s tím, že podporuji korupci, protože jsem při jednání senátního ústavně-právního výboru hlasoval proti ústavnímu zákonu, který rozšiřuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu na obce.
Pravda je úplně jinde - ve výboru jsem nehlasoval proti, jak lživě uvedla média, ale zdržel jsem se hlasování o tomto zákoně, což je velký rozdíl. Zdržel jsem se hlasování s tím, že jsem zároveň upozornil na nutnost systémového řešení problematiky hospodaření a odpovědnosti veřejných činitelů za správu veřejných peněz. Co je nám platná kontrola, když z ní nelze vlastně vyvodit pro mnohé odpovědné činitele hmotné či trestně právní důsledky. Z praxe víme, že když Nejvyšší kontrolní úřad uloží pokutu, pak ji platí veřejný orgán. Tedy za to, že daňovým poplatníkům někdo z úředníků či politiků způsobil škodu, platí pokutu daňový poplatník. Dál jsem varoval před bující byrokracií, která regionální instituce dusí. Bylo by dobré zamyslet se nad zjednodušením účetnictví a pravidel, která komplikují a prodražují fungování orgánů veřejné správy.
Pro samotné rozšíření kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu i na další veřejné instituce, včetně krajů a obcí lobuju už léta a samozřejmě při projednávání návrhu zákona v senátním plénu budu hlasovat pro.
Tomio Okamura, v Brně dne 27. 12. 2012
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Tomio Okamura
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomio Okamura
