Jak potvrzuje předpokládaný vývoj, nezaměstnanost v ČR stoupá. A nejde jen o dopady strukturální krize a finančních pastí nastražených mezinárodním finančním kapitálem. Vinu na tom nese také absence účinného státního vlivu na hospodářskou politiku a její sepětí s politikou zaměstnanosti. Nijak nám přitom nepomohou úvahy či výmluvy, že jinde jsou na tom ještě hůře a že nezaměstnanost v ČR i chudoba občanů je poměrně nízká. Není přece naším cílem přiblížit se těm, kterým se daří hůře! Abychom mohli zodpovědně posoudit naši reálnou situaci, nestačí přece několik málo obecných srovnání se sousedními státy.
Sklízíme i ovoce předchozích diletantských politických kroků, kvůli kterým jsme se v řadě odvětví zbytečně připravili o samoobslužnost regionů i republiky jako celku. A to především v zemědělské prvovýrobě a zpracovatelském průmyslu. Peníze, které mohly sloužit na podporu zaměstnanosti, vydáváme na sociální dávky a udržování krajiny. A potraviny se dovážejí ze zahraničí.
Máme statisíce nezaměstnaných, přesto v průmyslových odvětvích citelně schází kvalifikovaná pracovní síla. Nejde přitom jen o absolventy učňovských oborů – průmysl postrádá také absolventy technicky zaměřených středních a vysokých škol. To vše je důsledkem programové rezignace státu na ovlivňování struktury školské soustavy. A situace je opravdu vážná. Představa, že stát vynaloží další peníze na rekvalifikační programy, je úsměvná, neboť ty nemohou nikdy vyprodukovat plnohodnotnou kvalifikovanou pracovní sílu.
Jsme svědky různých pokusů a programů, které mají zvýšit zaměstnanost. Problém tkví v tom, že jde o drahou záležitost s mizivým efektem - zastavením dotací totiž končí také efektivnost takto vytvořeného pracovního místa. Zaměstnanost totiž zvyšuje především poptávka po tuzemském zboží a službách. Poptávka je přitom dána kupní silou obyvatelstva a investiční činností veřejného sektoru. Realizované vládní “škrtformy” však působí právě opačně a podvazují jakékoli hospodářské oživení.
Pro otevřenou ekonomiku ČR je životně důležitý i vývoz a kladné saldo zahraničního obchodu. Avšak proběhlá devastace zahraniční obchodní politiky a likvidace konkurenceschopných domácích producentů v řadě perspektivních oblastí je dalším důsledkem působení předchozích vlád. A náprava je velmi těžká. Našli bychom i další příklady, mezi ty nejkřiklavější patří korupce a klientelismus, předražování veřejných zakázek a krácení daní či pojistného. Jen tyto zdroje by stačily k dosažení vyrovnaného státního rozpočtu a k zastavení dalšího zadlužování státu! A byly by peníze i na podporu zaměstnanosti.
Občané ČR patří k nejpracovitějším národům v EU a jejich intenzita práce se stále zvyšuje. Zaměstnanci odpracují v průměru 1 936 hodin ročně, řada z nich má více než jedno zaměstnání. Živnostníci, včetně těch, kteří pracují v rámci nelegálního švarcsystému, za rok odpracují zhruba 2 300 hodin. V zaměstnaneckém poměru je u nás asi 250 tisíc důchodců a více než 100 tisíc studentů. A jen tak mimochodem, legálně u nás pracuje přes 200 tisíc cizinců.
EU se strategií v oblasti zaměstnanosti zabývá v dokumentu s názvem Evropa 2020. Žel, každá národní vláda si vybírá jen to, co odpovídá její politické orientaci. U nás jde především o tzv. rozvolnění pracovního trhu, které spočívá v přenesení rizik ze zaměstnavatele na zaměstnance. A také se volá po větším využívání zkrácené pracovní doby. Jenže co říká ozvěna? Tam, kde jsou nízké mzdy, je zkrácená pracovní doba obrovským sociálním rizikem pro hospodaření mladých domácností i pro výši budoucích důchodů. Bude tedy nutné postupně přiblížit cenu naší pracovní síly evropským standardům a zvýšit tak nejen její spotřebu, ale také otevřít prostor pro reálné snižování pracovních úvazků a tím pádem i vznik nových pracovních míst.
Jsem si vědom toho, že neexistuje rychlý a jednoduchý recept. Chci však upozornit i na to, že statistická data v oblasti nezaměstnanosti nejsou odrazem skutečného stavu. Porovnáváme tu totiž jablka s hruškami. Od roku 2004 se v ČR využívá odlišná metodika, která nezaměstnanost administrativně snižuje o jeden procentní bod. Počínaje letošním rokem navíc v účinnost vešla další změna, která přinesla snížení o další procento. A snížení nezaměstnanosti se řeší i na úkor důchodového účtu. Např. ke konci minulého roku pobíralo předčasný důchod 523 866 občanů, z toho 71 063, kteří ještě nedosáhli standardní důchodové věkové hranice. A další desítky tisíc lidí jsou každý měsíc vyřazovány z evidence nezaměstnaných, aniž by získaly legální pracovní místo.
Můžeme srovnávat různé tabulky a grafy. Závěr nám ale musí vždy vyjít stejný. Nejlepší aktivní politikou zaměstnanosti je úspěšná hospodářská politika státu. A tu, žel, i vinou této vlády, Česká republika nemá.
Miroslav OPÁLKA, poslanec Parlamentu ČR a místopředseda stínové vlády KSČM pro sociální strategii
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
