V dávných časech, kdy byl internet ještě sci-fi a později už i „na petrolej“, přijal parlament naší země na svoji dobu celkem velmi rozumnou povinnost pro obce, města, jejich části i pro kraje, aby odebíraly povinně Sbírku zákonů v listinné podobě a umožnily v pracovních dnech každému nahlížet, co nového či starého si zákonodárce umanul.

V současnosti je tato povinnost upravena v § 13 zákona č. 309/1999 Sb. ze dne 11. listopadu 1999 o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv v platném znění.

V médiích postupně čas od času zaznívaly oprávněné připomínky zejména starostů obcí, že je to povinnost překonaná, přežilá, listinná podoba sbírky je drahá, není to kde skladovat a k dovršení všeho skoro není občana, co by si za rok na úřad vůbec přišel sbírkou zalistovat.

Tyto stesky byly a jsou četné a důvodné. Vlastní zkušenost mám podobnou, a tak jsem pro objektivizaci oslovil 10 % obcí našeho Kraje Vysočina v anketě na toto téma. Jednak jsem zjistil, že 56,8 % obcí a měst sbírku pravidelně stále odebírá a platí. A co se četnosti návštěv právachtivých občanů týká, pak vězte, že průměr návštěv činí celých 0,29 občana za rok. Takže při ceně cca 10 000 Kč za ročník Sbírky zákonů stojí ukojení touhy či hladu po právním poznatku přes 30 000 Kč u jednoho každého „bratra upřímného“. To by už obec mohla občanovi rovnou zaplatit právní pomoc a ještě by ušetřila.