Již několikrát v minulosti zastihl tento jinak bohulibý úřad prodejce pohonných hmot se staženými kalhotami - tedy poté, co nectně a v konspiraci dohandlovávali společný cenový postup, samozřejmě, že k tíži spotřebitele.

Každého trápí rekordně vysoké ceny pohonných hmot. Média to mají na paškále,

a i když se dějí věci jiné a světodějné jako např. sněžení v zimě, stereotypně přednostně, jako zprávu dne, vybírají ochotné a hlavně zaručeně nezávislé analytiky, co stav drahoty benzínu a nafty patřičně odůvodní tu růstem dolaru, onde nepokoji v Nigérii nebo boomem poptávky po naftě v Indii, či jejím poklesem v povodí Indygirky. Ani náznak, že si jen někdo nekřesťansky zvyšuje zisk. Doplní to patřičně zkroušenou tváří několika zoufalých motoristů odpovídajících na pitomou otázku „…co těm cenám říkáte? Není to moc vysoké?“ A pauperizovaní motoristé, okouzleni okamžikem slávy před kamerou, naladí thymolinový úsměv a koktavě dí „… jejda to je strašný, je to moc, ale jezdit se musí.“ Otřepané klišé, víc by ani z mrtvého nevypáčil!