Před dvaceti lety jsme si vzali nazpět svou svobodu. Nicméně se ukázalo, že naše země a její občané - jejich významná část - vstoupili do svobodného, leč drsného kapitalistického světa bez schopností v této tvrdé realitě plně obstát.

Předlistopadová stabilita, pramenící ze sevřenosti, nehybnosti a neměnnosti totalitního režimu, se v mžiku změnila v jiný, neuspořádaný svět. Obyčejní lidé se museli učit v tomto novém světě uspět. Žili, pracovali a vychovávali své děti najednou ve zcela proměněném prostředí. Byli hozeni do divokých vod, bez vidiny majáku, který by jim ukázal cestu. Dnes postrádají naději i víru, že zvolený směr je ten správný. Nevěří nám, že můžeme dosáhnout vytouženého cíle - klidného života ve svobodné, prosperující demokratické společnosti. Ve společnosti, kde vládne zákon, rovnost příležitostí, spravedlnost a solidarita s potřebnými. To se musí změnit.

Politická třída země ztratila důvěru občanů, že ji zajímá řešení jejich skutečných starostí a o jejich lepší budoucnost. Občané ztratili důvěru v politiku uskutečňovanou na terasách toskánských vil.

Dále čtěte: Paroubek varuje před privatizací důchodového systému