Dne 17. listopadu 1939 byly uzavřeny rozhodnutím německé okupační moci české vysoké školy po mohutných demonstracích českého obyvatelstva k výročí vzniku samostatné Československé republiky 28. října. O padesát let později, 17. listopadu 1989, se začal hroutit komunistický totalitní režim.

Obě data mají svou určitou symboliku a je mezi nimi zvláštní duchovní pojítko. 17. listopad 1939 je spjat s jednou z nejtemnějších kapitol v českých dějinách - s érou nacismu, ale také s odporem proti němu. Do 17. listopadu 1989 lidé naopak vkládali velké naděje a očekávání, která však nebyla zdaleka ve všech ohledech naplněna.

Opletal a Sedláček

Dne 17. listopadu 1939 byly zavřeny české vysoké školy a českému lidu tak byl zamezen další vzdělanostní a sociální vzestup. Okupantům šlo o to, aby v českém národě nevyrostla „nová"  inteligence, která by vždy byla jádrem odporu proti okupační moci. Události jsou spojeny s velkou protinacistickou demonstrací 28.10. 1939, kde byl smrtelně zraněn student medicíny J. Opletal a dělník V. Sedláček, který svým zraněním na místě podlehl. Opletal zemřel 11. 11. v nemocnici a jeho pohřeb, který se konal 15.11., byl v rychlém sledu druhou demonstrací, která dala jasně najevo svůj odpor k okupantům. Zapojily se do ní tisíce studentů nejen v hlavním městě, ale i v dalších velkých českých městech.

Odpovědí na tyto spontánní akce bylo nacistické běsnění, když říšský protektor K. von Neurath nechal uzavřít české vysoké školy a přes tisíc studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Devět představitelů organizací studentů bylo navíc exemplárně popraveno. Opletalova smrt a ukázka brutální síly nacistické okupační moci při demonstracích tak předznamenaly nadcházející drakonická opatření uskutečněná v rámci protektorátu, aby byl, pokud možno, v zárodku udušen náznak jakéhokoliv odporu.