Reforma penzí tak, jak ji připravila Nečasova vláda, poskytne občanům naší země pouze dvě jistoty. Tedy za předpokladu, že se odhodlají v této turbulentní době, ve které hrozí recidiva hospodářské recese, vstoupit do tzv. druhého (fondového) pilíře důchodového systému. První jistotou je, že státní příspěvek v důchodu pro ně bude nižší, a to až o dvacet procent. Druhou jistotou pak je, že z tohoto systému nebudou moci vystoupit.

Ještě jako předseda ČSSD jsem před posledními volbami do Poslanecké sněmovny varoval před nástupem pravicové vlády. Ta již všechny významnější předvolební sliby stačila porušit, jednoho se přece jen drží zuby nehty. Jedná se o každoroční vyvedení desítek miliard korun ze stávajícího průběžného systému důchodů do správy soukromých penzijních fondů, a to tzv. opt-outem.

Paradoxní je, že ačkoliv tento krok kritizují snad všichni renomovaní ekonomové, včetně těch z vládního poradního orgánu NERV, vláda prosazuje opt-out dál. Navíc, což je snad nejhorší, tento výpadek nezaplatí nikdo jiný, než občané, kterým Nečasův kabinet prostřednictvím zvýšením DPH zdraží potraviny, léky, knihy, dětské pleny, veřejnou dopravu atd.

 V nepříliš rozsáhlé veřejné diskusi vedené k důchodové reformě bohužel stále není slyšet fakt, že na vzniku fondového pilíře kromě správců soukromých penzijních fondů nevydělá téměř vůbec nikdo. Tedy ani stát, ani účastníci systému. S výjimkou těch nemnoha, kteří si mohou dovoit spořit vyšší částky.

 Přestože dnes vláda sebevědomě hlásá, že tato reforma penzí „ochrání před chudobou", není to tak docela pravda. Nikdo, obzvláště v dnešní nejisté době, nedokáže zaručit, že investiční výsledky toho kterého fondu budou natolik dobré, že našich budoucích důchodců se už chudoba týkat nebude. Realita může být, bohužel, opačná.