Jen pacient se nemohl vyjádřit, zda je tento postup jeho vůlí. Jeho vyjádření není jaksi pro operatéra důležitým. Poslední, o které byl ve volbách požádán, bylo, že uvěřil diagnóze o zhoubném bujení dluhu, smířil se s drsnou dietou a dalším zaplacením chyb jiných. Také doufal v to, že operatéři neudělají stejnou chybu jako před třemi lety (v roce 2009), kdy po jejich zásahu musel českou ekonomiku resuscitovat narychlo složený tým do vlády povolaných „úředníků“.

Rok se s rokem sešel a pacient, ekonomika, kterou reprezentují lidé, nikoli tabulky, se dozví, že s tím dluhem to tak tragické není. Bohatýři jdoucí na zteč do boje s korupcí a klientelismem se demaskují jako prvotřídní loupežníci. Míra defraudace a mrhání, míra korupčnických nároků a drzosti, míra parazitování na společnosti je neskutečně vysoká. Nejde o parazitování na sociálních dávkách. To je problém z hlediska rozpočtu stejně významný jako jedna rozkradená zbrojní zakázka, jedna zapomenutá Opencard či jeden pod koberec zametený IZIP. Přesto vláda bojuje raději s Romy a nikoli s Kmotry.

Rok se s rokem sešel a diagnóza nemoci operatérů Kalouska, Nečase a Drábka a spol. se zase jeví jako chybná. Kvazireformy spočívaly doposud v ubrání kyslíku pacientovi, rozkradení léků a profackování pacienta za drzý pohled. Tak by se daly hodnotit úsporná opatření ve všech resortech, které se ve svém důsledku projeví sníženou spotřebitelskou a investiční poptávkou a následným logickým meziročním propadem ekonomiky. Podobně prozíravé je rušení zastupitelských úřadů v zemích s importním potenciálem pro naše exporty, škrty ve spolufinancování dotačních prostředků z rozpočtu EU, či úspory v sociálních službách. Všude tam, kde byla možnost dát ekonomice potřebný lék, byl tento vyhozen do koše.