To vše vždy v řádu stamilionů či miliard korun, na druhé straně máme prý nadměrnou spotřebou trpící občany, kteří žijí na úkor budoucnosti. Takto to hlásá vláda. Máme ji věřit?

Na jedné straně před volbami řinčení zbraní a hrozby monstrózních dluhů a neodpovědnou, k lidem rozhazovačnou politikou, na druhé straně povolební holedbání se skvělými makroekonomickými fiskálními ukazateli, jako je např. jedno z nejnižších zadlužení v Evropě a současné sekání deficitů v takové míře, jakou tato země nepamatuje. Tak čemu máme věřit? Vládě?

Na jedné straně vláda ohánějící se NERVem jako argumentem proti předvolební hospodářské strategii sociálních demokratů, na druhé straně NERV jako rádce protikrizových opatření uznávajících opatření navrhovaná národními socialisty i sociálními demokraty jako správná a jediná možná. Čert se v té vládě vyznej…

Alespoň nějaká jistota však existuje. Máme vládu nikoli dělnou, ale alibistickou. Máme ministra financí nikoli spořícího a přemýšlivého, ale škrtajícího a mocichtivého. A máme premiéra nerozhodného a teď i slabošského. Slabošského ve smyslu jeho vyjádření se k půjčce MMF jako závěru summitu zemí zasažených krizí eurozóny. Vláda by měla podle jeho názoru uvolnit z devizových rezerv ČNB pouze, pokud by půjčku daly už všechny ostatní země a my bychom v tom zůstali sami. Takže jsme hrdinové okamžiku. Nic vám nepůjčíme!