Tentokrát je to meziroční pokles o 1,5 procenta. Pokrok je ale v tom, že provládní ekonomičtí beletristé již nezpochybňují ČSÚ, jako ještě v I. čtvrtletí, že to špatně spočítal. Teď už musí být i velmi zaujatému novináři jasné, že hospodářství padá…

Je pravda, že německé hospodářství roste jen o necelé procento. Ale to není argument ve prospěch poklesu české ekonomiky. I v letech 2005 – 2006, kdy jsem byl premiérem, německá ekonomika, s níž je ta česká velmi úzce provázána, rostla podobně pomalu, ale ta česká narůstala 6 a 7 procentními tempy.

Česká pravice prostě neumí spravovat zemi, vláda nedokázala přijít včas (před rokem a půl či dvěma) s konceptem opatření zajišťujících oživení českého hospodářství. Hospodářská politika ve stylu, jak se zdarma přiživit na prorůstových opatřeních v evropských a zejména okolních zemích (a přitom žvanit proti těmto stimulům), se vyčerpala.

Vláda prosadila na poslední schůzi sněmovny dva zákony, které budou generovat mandatorní výdaje státního rozpočtu navíc: církevní restituce a tzv. důchodová reforma. V tom prvním případě se jedná ročně o 2 mld. Kč, v tom druhém případě při milionu účastníků spoření to bude cca 15 mld. Kč. Má otázka u obou zákonů byla: Z čeho se to v rozpočtu pokryje? Co bude tím zázračným zdrojem? Odpovědi jsem se nedočkal.