Sestry a bratři, vážení přátelé, dámy a pánové,

tento ustavující sjezd strany národních socialistů - levice 21. století nemá obvyklé kongresové schéma a rituály. Nově zvolený předseda strany hovoří až poté, co byl zvolen. Volba vedení strany byla manifestační. Strana je nová a přitom nejen, že hlásá, ale ona také vědomě programově a také personálně navazuje na tradiční české politické hnutí národních socialistů. Nechci z této tribuny vypočítávat, všechna pozitiva nár. soc. strany z minulosti, zj. z doby 1. čs. republiky, kdy byla tato strana prakticky setrvale součástí čs. vlád. Máte ve sjezdových materiálech tištěné „Stručné dějiny národních socialistů", kdo chce, může se s nimi seznámit. Ale velmi zkratkovitě lze říci, že nár. soc. strana za prvé republiky velmi významně přispěla jako strana vládní k tomu, že ČSR byla plně demokratickým státem. Byla státem, který umožnil velký pokrok především v oblasti sociální a po třech stech letech začlenění naší země do Habsburské monarchie také v ochraně a rozvoji národních zájmů Čechů a Slováků. Jeden ze dvou hlavních architektů ČSR, její dlouholetý vynikající ministr zahraničí a druhý prezident dr. Edvard Beneš byl dlouholetým místopředsedou nár. soc. strany. Byl jejím nejvýznamnějším politikem. Autorem celé řady politologických knih, článků a pojednání. Měl vizi rozvoje republiky, ukazoval směr zemi i lidem. A byl vedle T. G. Masaryka jediným českým politikem, který byl schopen duchovně - morálního vedení země. Za II. světové války byli národní socialisté velmi početně zastoupeni v domácím i zahraničním odboji. Odhaduje se, že v době nacistické okupace položilo život za svou vlast na popravištích, v koncentrácích, na válečných bojištích nebo v kriminálech 2 300 národních socialistů.

Po válce se nár. soc. strana stala nejsilnější demokratickou politickou stranou v zemi a hlavní silou odporu proti totalitní KSČ. Svůj nerovný boj s komunisty strana v únoru 1948 prohrála. Během pěti únorových dnů (20. - 25. 2.)  roku 1948 se ČSNS vlastně rozplynula. Z šestisettisícové mocné a sebevědomé strany zbylo během necelého týdne jen patnáctitisícové torzo.

Dále čtěte: Paroubek je opět předsedou. Před sálem protestovalo jen pár lidí

Strana byla krátce po únoru přejmenována na Čs. stranu socialistickou a stala se marginální politickou silou v politickém systému zkomunizované země. Statisíce členů ČSNS byly po únoru 1948 pronásledovány komunistickým režimem. Řada jejich funkcionářů  - nejznámější z nich byla dr. Milada Horáková - byla popravena nebo dlouhodobě vězněna. Její exponovaní členové přicházeli o zaměstnání, společenské postavení, majetek, rodinu. Část funkcionářů ČSNS, vlastně všechny její špičky s výjimkou P. Drtiny, který se těsně po komunistickém puči pokusil o sebevraždu a záhy skončil v komunistickém kriminále, přešly do exilu a staly se jádrem poúnorové emigrace. Její nejvýznamnější silou.