Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.

Za prvé jsem velice rád, že mohu odpovědět na tuto písemnou interpelaci pana poslance Váni. Za druhé, pane poslanče, zapomněl jste si tady vodu, tak si ji tady potom prosím vyzvedněte. Nyní k samotnému meritu věci. Je známo, že v zákoně o půdě z roku 1991 se objevil blokační paragraf na církevní majetek s přímým poukazem na přijetí prováděcích zákonů, které však nebyly přijaty až do chvíle, než je vláda pod mým vedením připravila a Parlament schválil. Proto byl také připraven tento návrh zákona, který závazek daný v devadesátých letech naplňuje. Celospolečenská diskuse na toto téma probíhá už od té doby, tedy plných dvacet let. Výsledkem je unikátní dohoda státu a sedmnácti církví a náboženských společností. Vlády sociální demokracie přitom promeškaly příležitost napravit tyto křivdy totalitního režimu. Mimochodem, nechci sociální demokracii v souvislosti s její nedávnou kampaní podezírat, že ve skutečnosti jí o žádné narovnání vztahů státu a církve nejde a nikdy nešlo.

Navrhovaným zákonem dochází k vypořádání historického církevního majetku, a to tam, kde je to možné, naturální formou a tam, kde to možné není, kdy se jedná o majetek obcí, krajů, fyzických či právnických osob, je vyplacena finanční kompenzace. Návrh zároveň reaguje na skutečnost, že oproti restituentům z 90. let církve čekají na vrácení svého majetku dalších dvacet let. I proto jsou používány tržní ceny a nikoli úřední ceny z roku 1991, kdy také vzhledem k teprve rozvoji tržní ekonomiky bylo velmi často komplikované mluvit o tržních cenách. Přitom se na rozdíl od úpravy v zákoně o půdě církvím neposkytují náhrady za znehodnocení majetku, za živý a mrtvý inventář a za původní trvalé porosty.

Účelem navrhovaného zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je nejenom majetkové vyrovnání, ale i obnovení ekonomické nezávislosti církví a náboženských společností na státu. Je v zájmu státu i občanů České republiky, aby církve a náboženské společnosti nebyly závislé na státním rozpočtu, to znamená aby byl zákon schválen a nabyl účinnosti k 1. lednu 2013, což se tak podařilo. Zároveň tím dojde k odblokování rozvoje měst, a to více než 1 200 obcí a měst, což jistě není zanedbatelný argument. Finanční dopady vyrovnání zavazují státní rozpočet na dobu třiceti let, ale současně je třeba vzít v úvahu, že ročně se jedná o výdaj ve výši 0,1 % státního rozpočtu. Neschválením navrženého zákona by tedy ve své době došlo k tomu, že by se opět oddálilo dořešení této otázky vyrovnání a celková výše finančních prostředků poskytovaných církvím a náboženským společnostem ze státního rozpočtu by se bývala byla navyšovala. Tomu jsme právě schválením tohoto zákona zabránili.

Chci také zdůraznit, že další odkládání nápravy majetkových křivd spáchaných komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem by představovalo nejen zátěž pro státní rozpočet, ale v neposlední řadě také újmu pro obce a další dotčené subjekty - a opět, tomu jsme schválením tohoto zákona zabránili.