Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, zhruba po třech měsících vláda přikročila k tomu, že je opět vystavena oblíbenému žánru v této Sněmovně, to znamená buďto hlasování o důvěře nebo o nedůvěře. Já nechci upírat opozici právo vyvolat hlasování o nedůvěře kdykoliv, je to Ústavou zaručené právo, je to politický krok, který bývá používán. Na druhé straně za stejně legitimní považuji i prohlášení, že tento krok je populistický politický krok a že ho ani samotná sociální demokracie nemyslí vážně, že se jedná o politické divadlo, protože to, že sociální demokracie moc dobře ví, že nemá 101 hlasů, to je pravda, k tomu by potřebovala získat několik poslanců z vládního tábora, ale to, že sociální demokracie zde nemá ani všechny vlastní poslance, to je také pravda. A to právě je to dělítko mezi reálným a věrohodným politickým krokem a mezi politickým do značné míry populistickým krokem na hranici divadla.

Já bych chtěl úvodem říci dvě čerstvé zprávy ze světa ekonomiky a ze světa finančních trhů. Zpráva č. 1. Výnosy českých desetiletých vládních dluhopisů klesly na rekordně nízkou úroveň 2,5 procentního bodu. Zpráva č. 2. Právě dnes oznámila jedna ze tří klíčových ratingových agentur Moodys, že potvrzuje České republice její rating A1, to se stabilním výhledem. A také úroky státních dluhopisů dle této agentury dále poklesnou. Česko je podle Moodys bezpečný přístav. Znovu opakuji. Česko je bezpečný přístav. (Potlesk zprava.)

Kdybych byl arogantním politikem a politikem, který nerad mluví, ani jedno u mě neplatí, tak bych téměř řekl, že tyto dvě zprávy na odůvodnění existence vlády pod mým vedením naprosto stačí a že nemusím dále argumentovat. Nicméně, jak jsem již řekl, neplatí ani jedno. Nejsem ani arogantní, ani nemám problémy s mluvením, a proto budu ve svém projevu předsedy vlády pokračovat. Vývoj českých veřejných financí je natolik pozitivní, že v mnoha ohledech jdeme v protiproudu proti mnohým evropským zemím včetně zemí, které jsou v eurozóně.

Chci jenom zdůraznit, že například sousední Polsko v současné době platí za své dluhopisy 4,9 procentního bodu. Jinými slovy, kdybychom platili stejné úroky za naše dluhopisy, stálo by nás to v dluhové službě 13 mld. korun ročně navíc. Itálie platí 6,1 %. Zase převedeno na naše poměry, kdybychom platili stejné úroky, stálo by nás to ročně v dluhové službě ve výdajích 24 mld. korun navíc. Španělsko platí 6,7 %. Kdybychom měli stejné úroky, stálo by nás to ve výdajích dluhové služby 28 mld. korun navíc. Maďarsko platí 7,9 %. Kdybychom platili stejné úroky jako Maďarsko, stálo by nás to ročně ve výdajích dluhové služby 38 mld. korun navíc. A to již vůbec neuvádím úrokovou míru například Portugalska 10,5 procentního bodu. Jinými slovy, české vládní dluhopisy patří mezi velmi bezpečné a svou úrovní se blíží spíše než k těm problematickým zemím naprosto rozhodně těm nejkvalitnějším, jako jsou dluhopisy Německa, Švédska, Finska nebo Rakouska.

Chci připomenout, že to má své praktické rozpočtové důsledky. Díky této důvěryhodné rozpočtové politice a konsolidační strategii vlády České republiky jsme v loňském roce zaplatili o 17 mld. korun méně na dluhové službě, než jsme předpokládali a v letošním roce můžeme počítat s víceméně podobným výsledkem. Finanční trhy a zahraniční instituce zkrátka hospodářskou politiku na rozdíl od předsedy České strany sociálně demokratické hodnotí naprosto jinak, hodnotí ji jako pozitivní a jako věrohodnou. Zvláště v kontextu toho, že vláda v žádném případě neustupuje od svého závazku v příštím rozpočtovém roce nechat klesnout deficit veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu. I díky této věrohodné fiskální disciplíně a konsolidační strategii má Česká republika sedmý nejnižší veřejný dluh v celé Evropské unii.