Sborník článků, projevů, prohlášení, rozhovorů, ale i vybraných dopisů prezidenta republiky, nazvaný „Rok desátý“, je již desátou publikací tohoto typu. V této řadě a s tímto názvem je určitě knihou poslední. Tím nechci říci, že už nikdy nebudu snažit vydávat sborníky svých textů za nějaké časové období. Dělal jsem to vždycky – poloamatérsky jsem si své texty vzniklé v průběhu jednoho roku nechával svázat i ve své předpolitické době, tedy ještě za komunismu, později formou knih, vydávaných v standardních nakladatelstvích (pod různými názvy) v mé již politické, ale předprezidentské době.

Za tuto dlouhou řadu „Roků“ bych chtěl moc poděkovat nakladatelství Euromédia – Knižní klub a těm jeho pracovníkům, kteří se o to celých deset let starali. Vznikla pěkná řada knih, které jsou výpovědí nejen o mně – na co jsem reagoval, s čím jsem polemizoval, co mne trápilo, co jsem chtěl prosazovat – ale i o naší době, protože všechny tyto texty reagovaly na aktuální témata těchto let. Některá z nich se opakovala, některá teprve v průběhu této doby vznikala, jiná zase zanikala. Některá měla jepičí život, jiná byla „trvalkou“.

Mým trvalým tématem byla, je a bude obrana svobody, což je sice úkolem věčným, ale v některé době toto téma nabývá na větším významu. Jsem přesvědčen, že je to právě teď. Někdy je protivník jasný a zřejmý, jindy méně. Někdy útočí přímo, jindy nepřímo. Dnes jsme spíše v té druhé situaci – nemáme žádného Brežněva či Husáka, ale máme politickou korektnost, globální (a evropské) nedemokratické vládnutí, svobodu člověka ohrožující „zelenou“ ideologii, novodobé keynesiánství se svým nekontrolovatelným nárůstem dluhů, nevíru v přirozenou racionalitu svobodného, za ručičku nevoděného člověka.

Těmto nebezpečím nevelí žádní snadno démonizovatelní Stalinové, Hitlerové či Mussoliniové, ale lidé spíše úřednického typu, kteří nám své „pravdy“ vnucují jako samozřejmá, ničím a hlavně nikým rozumným nezpochybnitelná „dobra“, která však my hloupí stále ještě ne všichni jako dobra chápeme. A v zájmu naší svobody se jim vzpíráme.

S tím se utkávat je úkolem nikdy nekončícím. Dostatek příležitosti mi k tomu dal i desátý rok mého prezidentování, neboli rok 2012, který v naší zemi nebyl rokem příliš radostným. Cítil jsem to velmi silně, když jsem připravoval svůj poslední novoroční projev. Projev, který svou podstatou a zaměřením nemá být projevem kriticky-analytickým, ale spíše optimismus přinášejícím. Nebylo to snadné. Netěší nás domácí politika, nemůžeme mít radost ze stagnující (ne-li klesající) ekonomiky, atmosféra ve společnosti houstne, soudržnost státu se rozkládá, internetové diskuse jsou stále hrubší a vulgárnější a stále více jim vévodí zamindrákovaní nebo zneuznaní jedinci, kteří svou superaktivitou (téměř manického typu) vytvářejí dojem, že jich je tolik, že je to téměř celý národ.

Pro sestavování této knihy si člověk z právě proběhlého roku uvědomí leccos z toho, co plynutí času odsouvá do pozadí:

- zcela absurdní a malou skupinou lidí vyvolaný „Týden neklidu“ na našich vysokých školách, když se jen zmínila možnost změny financování vysokoškolského studia;
 - celoroční spor o racionalitu zvyšování daní, který v předvánočním týdnu skončil špatně – tedy zvýšením daní v době ekonomického poklesu;
 - více než dvě desetiletí trvající spor o církevní restituce a jeho vyřešení velmi nepřesvědčivým parlamentním hlasováním;
 - celoevropský, ale i náš domácí souboj o fiskální a bankovní unii a o různé „eurovaly“, které znamenají pokusy o řešení kvadratury kruhu, neboť udržení euroměnové zóny zcela rozdílně fungujících zemí je takovýmto nevyřešitelným úkolem;
 - prohlubování evropské krize, problémy Řecka, Španělska a dalších zemí;
 - sociální demagogie řady našich domácích populistů, masivně podporovaná médii;
 - už 14 let trvající absence dat potvrzujících pokračování globálního oteplování, ale přetrvávající snaha to nepřiznat a jako vedlejší důsledek nepřetržité zesilování nesmyslného a nesmírně nákladného boje s emisemi CO2, který tahá z peněženek občanů miliardy do kapes „ekologických podnikatelů;
 - naše velmi sporná reforma důchodového systému;
 - často nedůstojný průběh jednání našeho parlamentu, historicky bezprecedentní překotné změny ve vládě, atd.

Vždy dodávám, že jsou v této knize shromážděny prakticky všechny mé texty v českém jazyce. Nic není vynecháno. Nejsou zde však překlady mých projevů v cizích jazycích. Ty jsou k dispozici na webové stránce www.klaus.cz. Pro tuto knihu žádné překlady těchto cizojazyčných textů a projevů prováděny nebyly.

V roce „desátém“ vyšla v nakladatelství Fragment moje kniha „Zápisky z nových cest“. V témže nakladatelství byla na jaře vydána anglická verze „festschriftu“ k mým loňským narozeninám pod názvem „Today’s World and Václav Klaus“. Její česká verze vyšla už v roce 2011, ale protože většina původních příspěvků byla v angličtině, originál se do rukou čtenářů dostal vlastně až letos.

V roce 2012 vyšla v pěti cizích jazycích moje kniha z předchozího roku „Evropská integrace bez iluzí“ – v Bulharsku, Itálii, Anglii, Německu a Španělsku. Vydány byly i dva – velmi exotické – překlady mé knihy „Modrá, nikoli zelená planeta“. Překlad indonéský a čínský zaokrouhlil počet jazyků, v nichž kniha existuje, na dvacet. V Bulharsku vydali mou brožurku „Co je evropeismus“ a knihu „Kde začíná zítřek“, ve Francii vyšel sborník mých textů o Evropě pod názvem „Sauver les démocraties en Europe“.

V průběhu roku jsem psal knihu „My, Evropa a svět“, která vyjde na jaře 2013. Její úvodní kapitola byla publikována v prosinci v MfD a proto je pod názvem „Zklamání ze současného vývoje u nás a ve světě“ zařazena v kapitole „K boji za svobodu a demokracii ve společnosti“ Těm, kteří tuto knihu vezmou do rukou, přeji příjemné čtení. Mohu je ubezpečit, že i já jsem psal tyto texty rád.

Václav Klaus