Jet do Saúdské Arábie v okamžicích, kdy řada západoevropských zemí prožívá svou frustraci ze ztráty ratingu AAA, je mimořádně zajímavé. Zajímavé byly i reakce v Evropě – rakouský ministerský předseda (a ve shodě s ním rakouské deníky) pozitivně říkají: „dostali jsme domácí úkol“, francouzský premiér naopak říká: „rating, to je jen názor!“ Německá kancléřka sice nepřesvědčivě, ale rezolutně dodává: „potřebujeme růst a inovace“. Na to musím říci, že se na inovace spoléhalo už za komunismu.

V Saúdské Arábii jsem byl krátce už dvakrát. Jednou na ekonomickém fóru v Džiddě (na břehu Rudého moře), podruhé – jen na pár hodin – na pohřbu krále Fahda v Rijádu. Největším zážitkem první návštěvy byl sál v luxusním kongresovém centru, kde jsem měl projev, rozdělený neprůhledným sklem mezi mužskou a ženskou částí publika (pouze řečník viděl z pódia! do obou částí) a mráz v klimatizovaném hotelovém pokoji bez jakéhokoli ovladače klimatizace.

Specifikem královského pohřbu bylo to, že na vlastní pohřeb byli vpuštěni pouze muslimové a že desítky předních světových státníků čekaly několik hodin v prázdných sálech královského paláce. Po několika hodinách nám – asi z blízkého obchodního domu – přinesli jako občerstvení jakési bagety. Pak jsme kondolovali v dlouhé frontě budoucímu králi. Měli jsme dvě hodiny volna do odletu, chtěl jsem vidět rijádskou kavárnu a dát si arabskou kávu. Bylo těsně před šestou večer, teplota byla 42°C, dostali jsme kávu a začala večerní modlitba. Seděli jsme venku, všechny obchody kolem i kavárna zavřely dveře, ale sedět a pít kávu nás tam nechali. Prodavači a obsluhující vykukovali přes dveře, ale nikdo se nemodlil. Uvidíme, co zažijeme dnes.

Let byl klidný, jakési turbulence byly pouze jednu chvíli nad Řeckem, ale zdálo se mi to patřičné – to je přece země s turbulencemi, proč by neměly být i 10 km nad zemí.