Musím se ještě vrátit ke včerejšímu večeru. Hlavním zážitkem byl srpek měsíce na zcela jiné obloze. Nazval bych to „ležící měsíc". U nás měsíc buď couvá, nebo dorůstá, buď je ve tvaru C, nebo D, tady je to ležící C. Nevím, jestli jsem si toho někdy dříve všiml.

Státní večeře byla velmi oficiální, ale přátelská. Pozice prezidenta v zemi je mimořádně silná, jeho osobní rozhodovací pravomoc je veliká, v našich poměrech nepředstavitelná. Vede to k zamyšlení. Nikdo z nás, v naší části světa, nemá sebemenších pochyb o tom, co si myslíme o pohybu na ose diktatura - demokracie a stejně tak je nám jasné, že čím více k demokracii, tím lépe. Ukazuje se však, že v určitých kontextech černo-bílé vidění nepomáhá.

Za poslední rok jsme mimo standardních zemí Evropy a Ameriky navštívili tři země - Kuvajt, Ázerbájdžán, Senegal - které jsou v tomto pohybu jinde než my. Je poměrně snadné to - z našich pozic - hodnotit, ale současně platí, že silné prezidentské (nebo emírské) systémy jisté - kéž by osvícené - rozhodování umožňuje. Mohu snadno napsat filozofický esej, proč je to špatně, ale vím, že to v realitě bývá složitější.