Demokraté a technokraté

Slovenská premiérka Radičová kritizovala Petra Nečase za to, že nepodepsal fiskální pakt. Prý přitom „šlo o čistě politické důvody“. Tak to již v politice bývá, řekl bych. A nevím, proč to Iveta Radičová považuje za chybu.

Také někteří domácí kritici Nečasovi vyčítají, že prý přihlížel k odmítavému postoji členů jeho strany k evropské integraci. To sice nebyl jediný premiérův motiv, ale i tak se mi zdá v pořádku, když předseda strany respektuje mínění jejích členů. A půjdu ještě o krok dál. Demokracii chápu jako hledání řešení pro společnost a s její pomocí. Politické strany jsou v tomto procesu důležitým spojovacím článkem mezi občany a vládou. A i když má ODS daleko k dokonalosti tak vnímá to, co se děje v české společnosti daleko přesněji než bruselští experti.

Pravda je, že v Evropě je vláda technokratů „v módě“. Kdekdo si pochvaluje, že v Řecku a v Itálii nevládnou volení politici. Od expertů si mnozí slibují spásu, ale úspěšnost úřednických vlád je z několika důvodů jen optický klam.

Jednak proto, že technokraté mají podstatně lehčí úlohu. Nemusí hledat řešení, nýbrž pouze provádět omezený repertoár přesně definovaných opatření. U moci nejsou nikdy dost dlouho na to, aby se ukázalo, že také vaří jen z vody. A především: Nenesou za svá rozhodnutí žádnou politickou zodpovědnost.