Nebudu se v tuto chvíli tímto tématem zabývat ve formě náročnějších obecných úvah o tom, kdo a co tento prostor vytváří a jak by to mělo ideálně vypadat, protože si myslím, že bude užitečnější vyjádřit názor na konkrétní pražské veřejné prostory.

I když bylo za posledních dvacet let opraveno mnoho historických i moderních soukromých domů a veřejných budov a kvalita veřejného prostranství se obecně zlepšila, mnohé důležité veřejné prostory centrální Prahy na svou revitalizaci teprve (a již dlouho) čekají. Návrhy jejich proměn jsou zatím ve fázi projektů či jen úvah. Představují aktuální a otevřená témata. Nad podobou a budoucností takových míst jako je Václavské, Karlovo či Malostranské náměstí bych se proto rád občas na svém blogu zamýšlel. Václavské náměstí se jako první v pořadí přímo nabízí.

O významu tohoto náměstí nezamýšlím psát esej, chci se však podělit o některé své názory na jeho dnešní stav a možnosti zlepšení. Václavské náměstí je klíčové místo mnoha událostí českých dějin a velmi cenný doklad velkorysého urbanistického citu Karla IV. A po celé 20. století také (a možná především) symbol moderního velkoměstského života pražské metropole. Srdce města s funkcionalistickými paláci, biografy, pasážemi, kavárnami, ale i velmi živým rytmem dopravy a množstvím lidí.

Funkci živého středu města si náměstí s okolními pasážemi zachovalo dokonce i za totality, kdy hodně míst v centru charakterizovaly zatažené rolety. Za normalizace ale odtud byly vykázány tramvaje a prostředek náměstí ucpala fádní záhonová úprava, takže zde skoro není místo pro lidi. Byla to chyba. Tramvaje v pražském centru nejsou jen prostředkem rychlého přesunu, přivážejí lidi a jejich energii do míst, kudy jezdí. Zkušenost ukazuje, že vyloučení tramvají má špatný vliv. Kdysi živá Hybernská ulice je bez tramvají dnes jako po vymření, podobně na tom byla i Myslíkova, s nedávným návratem tramvají ale ožila. Václavské náměstí toto zmrazení veřejného prostoru přežilo přeci jen lépe. Koncentrovaly se tu zbytky metropolitního života. Za posledních dvacet let se jistě hodně změnilo k lepšímu, byly opraveny domy a pasáže, ale ve středu města vzniklo také mnoho jiných příležitostí pro zábavu a společenský život. Pražané cítí, že Václavák ztratil svou výlučnost a hodně pokleslo na společenském významu. Lpí na něm pachuť lacinosti. Myslím, že je to důsledek nedobře vyřešeného veřejného prostoru, který jsme zdědili a nebyli schopni jej změnit a zlepšit. Je načase to udělat. Výsledek úspěšné veřejné soutěže na jeho revitalizaci z roku 2005, který se chystá k realizaci, mě přesvědčil, že je to nadějné.