Oddechli si zřejmě i občané obou zemí. V očích komentátorů je hlavní předností, kterou má Monti před Berlusconim a Papademos před Papandreem to, že nejsou zvoleni, nýbrž dosazeni. Vláda expertů se mnohým jeví jako spása, ale úspěšnost úřednických vlád je většinou optický klam.

Technokraté či úředníci nejsou ve skutečnosti schopnější než politici, nýbrž mají pouze lehčí úlohu. Nemusí hledat řešení, nýbrž jen provádět omezený repertoár přesně definovaných opatření. Nepotřebují zdůvodňovat, jakým právem jednají a nemusí brát ohledy na znovuzvolení; stejně nepřipadá v úvahu. A konečně. U moci nejsou nikdy dost dlouho na to aby se ukázalo, že vaří jen z vody.

Kvalifikace úřednické vlády je to, že nejsou politici. Jejich moc je exekutiva a tak má technokrat blíže k autokratovi než k demokratovi. Obava, že úřednické vlády znamenají konec demokracie je prý neoprávněná a vůbec. Co na tom, řekne občan? Stejně není koho volit a tak budou alespoň vládnout odborníci. Nechme vládnout experty a bude vyhráno. Omyl, nebude. Z mnoha důvodů, ale ten nejdůležitější je to, že experti jsou přeceňování.

Bylo by chybou, odvozovat ze selhání politických stran na Jihu Evropy glorifikaci expertů. Experti totiž selhali na celé čáře. Ačkoliv jejich uvažování neomezovaly stranické ohledy tak jen promile z nich rozeznalo blížící se finanční katastrofu a mělo odvahu na to upozornit.