Ano, byl to muž, který dokázal, že je možné žít podle vlastních zásad, že je možné žít v souladu s vlastním myšlením. Ale doklad této jednoty přišel už mnohem dříve. Ano, roky a dny, které jsou nekonečně více nositelem budoucnosti než jiné roky a dny. V Husově případě to byl rok 1412. Interdikt, odvolání ke Kristu a odchod Husův z Prahy na venkov. Je to letos 600 let od tohoto bodu obratu.

Dnešní člověk si neumí představit moc, kterou měla církev nad vědomím lidí ve světě západního křesťanství. V Husově případě byly vyčerpány všechny normální prostředky a Husovi tedy zdánlivě nezbývalo, než se podrobit. A on se odvolal ke Kristu. Moc může být legální (formální legalitou Husova procesu se zabýval ve svých důkladných studiích Jiří Kejř), ale nemusí být legitimní. Tím, co moc v očích Husových legitimuje, je zákon Kristův. Zákon Kristův (o něm jsem obšírně psal ve svých husovských studiích) stojí nad institucí církve. Hus postřehl, že se náboženství osvobozující víry změnilo v náboženství svátostí, které spravuje církev. Cítil, že myšlenka, osvobodivé poselství Ježíšovo, bylo pohlceno institucí. Institucí, kterou řídí lidé, kterým se sama původní víra stala něčím lhostejným, pro některé i herezí.
 
Hus dal toto vše najevo svým odvoláním ke Kristu a dále tento okruh myšlenek rozpracoval v knihách a pracích po roce 1412, kdy ukázal, že poslušnost vrchnosti je pouze podmíněná. Osvobodivý dynamismus pravdy, spojené praxí Kristovou, je založen už tady. Hus odešel na venkov, odpoutal svá kázání od tradičního prostředí. Kázal u plotů, na loukách, v sousedství lesů, prostě všude, kde byl zájem o jeho poselství. Učinil rozhodný krok k tomu, aby se pokus o reformu stal reformací. Zahájil proces, kde reformní hnutí začínající u Milíče, univerzitní reformní snažení a lidové kacířství začalo srůstat. A tento proces postupně obsáhl celý tehdejší národní okruh.
 
Jistě, myslíme v jiných kategoriích a v konceptuálním rámci než Hus. Ale jeho otázka po legitimitě moci je stejně aktuální jako dnes. Protože i dnešní moc je stejně prázdná, odcizená původním obsahům. Legální není totéž, co legitimní. A vždy je potřeba brát v úvahu nebezpečí, že myšlenku pohltí instituce, vzdálená svým původním cílům.