Osobně mi to už může být jedno

Vlastně by mi to mohlo být už jedno. David Rath jako politik skončil. Dobíhá můj poslanecký mandát, ale ten mi nedovolí represe státu plnohodnotně vykonávat. Nejpozději příští rok v politice končím a už teď jsou mé názory spíše glosy z politického záhrobí. Tudíž boj o moc mezi politiky a úředníky mi může být jedno. Politikem ani úředníkem už nikdy nebudu. Přesto mě šokuje schematičnost diskuse k tomuto problému.

Ať vládnou úředníci

Je zjednodušena na střet těch strašných a nekompetentních politiků s pracovitými, altruistickými odborníky, co nestranně a pilně pracují pro blaho občanů ve všech státních úřadech. Tito mimořádní lidé si pak zaslouží ochranu před volbami měněnými politiky. Mají být neodvolatelní, mají mít jistotu svého postavení a aby to nebylo zadarmo, tak za to budou muset absolvovat neustálá školení s přezkoušením třeba, zda zvládli dovednost razítkovat.

Hloupí poslanci

Jistě to zlehčuji. Školit se budou i v novelách tisíců různých předpisů, co připravili jejich kolegové úředníci a často slabí politici „odmávali“ v parlamentu. Aby bylo jasno, drtivou většinu zákonů netvoří poslanci, za ty to svedou média. 90 procent toho, co je navrhováno v zákonech, napsali úředníci jednotlivých ministerstev a až na mimořádně sledované pasáže ani ministři často netuší, co v těch tisícovkách stran vlastně předkládají. Na vládě a ve sněmovně přečtou list papíru, který jim k tomu napsali jejich úředníci. Pak se často všichni diví, co vlastně bylo schváleno. A média opět nadávají na ty blbé poslance, co to zase schválili za pitomost. V podstatě už dnes mají úředníci mimořádnou moc a volení politici nemají často šanci efektivně kontrolovat a řídit, co který zákon obsahuje. Samozřejmě i média - stačí jejich aparát informovat jen o zlomečku toho, co bylo přijato.