Připadám si jako politický vězeň. Orgány činné v trestním řízení na mne uvalily vazbu s omezením komunikace s veřejností i blízkými. Odůvodnění je přitom absurdní, abych neprchl a abych nezastrašoval pracovníky kraje a firem z pozice hejtmana Středočeského kraje, ze které jsem přitom rezignoval. Jde jim však o jediné. Ještě více stupňovat jednostrannost mediální štvanice proti mé osobě a dostat mne do situace, kdy se proti tomu nemohu hájit. Byl jsem přitom připraven rezignovat i na poslanecký mandát, ale chtěl jsem tak učinit osobně před Poslaneckou sněmovnou a seznámit ji i celou veřejnost s mojí interpretací celé kauzy. Z toho má nejspíš současná moc strach, a tak mi nasadila roubík.

Spatřuji ve svém případu paralelu s příběhem Julie Tymošenkové, i ona je ve vězení, i ona čelí obvinění z korupce, nebo Vladimíra Hučína, který se spravedlnosti domohl až po řadě let strávených ve vězení. Argumentace ukrajinské, respektive české moci v těchto případech byla, že nejde o politiku, ale o obyčejný kriminální delikt. Stejné argumenty zaznívají i v mém případě a všichni se předhánějí v tom, aby to tak vypadalo, včetně fám o milionech pod podlahou a samopalech. V mém případě byly orgány činné v trestním řízení pouze vhodně nasměrovány a podporovány k nebývalé aktivitě a nestandardnímu postupu. Na základě jednoho podání, když obdobných chodí na policii tisíce a nic se neděje, zde překvapivě byli okamžitě vybraní lidé sledováni nejmodernější technikou celé měsíce, a to nejspíše v těch nejsoukromějších místech.