To je evidentní. A přestože v nich své pozice posílila také KDU-ČSL, znamená debakl vládních stran výrazné oslabení pravice. Podle premiéra se s ním muselo počítat, protože se jedná o daň za nepopulární, ale nezbytné reformy. Ale to je jen povrchní vyhodnocení vzkazu, který voliči vládním stranám zaslali.

Jako zastánce konzervativních ekonomických principů – vyrovnaného rozpočtu, snižování dluhu a dalších konvergenčních kritérií (především inflace pod třemi a deficitu pod šedesáti procenty) - považuji řadu z reformních kroků za správný cíl. Zvolenou cestu k němu ovšem za špatnou.

Vadí mi absence pro-růstových opatření. Vláda se nepokusila vytvořit ani náznak toho, co už Josef Lux nazýval „sociální trampolínou“ – tedy soubor opatření, která by vracela nezaměstnané co nejrychleji do pracovního procesu a ne na pracovní úřad. Nečasova vláda navíc fakticky rezignovala na pro-rodinnou politiku.