Už proto asi přišlo Irům zatěžko se zavázat k dalším úsporám, protože to, co jejich ekonomika nyní potřebuje nejvíc, jsou růst a zaměstnanost. To jsou ostatně také cíle, po kterých irská vláda delší dobu volá. 

Irové řekli fiskálnímu paktu „ano“ a europesimisté ihned znevažují jejich hlasování tím, že bylo bezvýznamné. Je pravda, že pokud by Irové protidluhový pakt odmítli, neznamenalo by to jeho ztroskotání. Irské zamítnutí by ale mělo negativní důsledky pro Irsko i pro celou eurozónu. Odrazilo by se v nedůvěře zahraničních investorů a destabilizovalo by celou eurozónu dalším zdražením půjček pro nejohroženější země na jihu Evropy.

Irové svým hlasováním vyjádřili podporu EU, díky níž se v předkrizové době stali keltským tygrem, a zároveň ukázali, že jsou schopni realisticky zhodnotit vlastní situaci. Model irského tygra, který se pomalu zotavuje z vážné krize prostřednictvím tvrdého šetření, se však nedá aplikovat na jiné krizové země. O to důležitější roli bude hrát schopnost Evropy odpoutat se od jednostranné medicíny veřejných úspor. Škrtací kúru bude ještě nutno doplnit o iniciativy podporující růst. Bez ekonomického růstu nemají jižní zadlužené ekonomiky šanci se z krize vymotat.