V úterý jsme zahájili na Třebíčsku kontaktní předvolební kampaň. Za účasti Bohuslava Sobotky, Jiřího Dientsbiera, Františka Bublana a kandidátů do zastupitelstva Kraje Vysočina jsme postupně navštívili Náměšť nad Oslavou, Třebíč a Jaroměřice nad Rokytnou. Právě na posledním, jaroměřickém mítinku nás jeden z občanů (prý místní lidovec) napadl za postoj ČSSD k církevním restitucím. Vyčetl nám, že nechceme vracet to, co bylo ukradené, jsme proti církvím i věřícím a hlavně naše billboardy jsou hrozné.

Skutečnost je samozřejmě jiná. Sociální demokracie nevystupuje proti věřícím, není ani proti nápravě křivd, ale vadí jí forma a rozsah restitucí, které navrhuje vláda. V jedné věci ale musím s oním pánem souhlasit, a to s tím, že podoba billboardů není dobrá.

Podle mého názoru měly vypadat úplně jinak. Rozdělené na dvě poloviny, z nichž levá obsahuje částku 134 miliard, které chtějí Nečas s Kalouskem dát církvím a v pravé co to bude stát – tedy jaké škrty ve veřejných výdajích nás čekají:

- policie – mínus x miliard = stovky policistů chybějících v ulicích,
- hasiči – mínus x miliard = desítky zrušených výjezdních stanovišť,
- sociální dávky – mínus xx miliard = tisíce dalších rodin pod hranicí chudoby,
- školství – mínus x miliard = o stovky učitelů méně přeplněných třídách,
- valorizace důchodů – mínus xx miliard = desetitisíce seniorů, živořících od důchodu k důchodu,
- výstavba dálnic – mínus xx miliard = desítky zmařených životů na nebezpečných silnicích,

a seznam by mohl pokračovat dál a dál ...

Možná, že při pohledu na takový billboard by i pan kardinál pochopil, že když se šetří všude, když si utahují opasky mladé rodiny i senioři, měla by gesto udělat i církev a říct: „Jsme solidární s touto zemí, s českým národem a uskromníme se i my.“ Jsem přesvědčený, že tím by pro svoji prestiž ve společnosti pozvedla víc než čímkoliv jiným od roku 1989!

Bohužel, to se asi nestane. Bohužel mám obavu, že vládní koalice o jeden nebo dva hlasy zákon o církevních restitucí napodruhé protlačí sněmovnou a státní rozpočet bude o těch 134 miliard chudší. Otázkou je, budou-li o ně bohatší církve. Sami církevní představitelé přiznávají, že nejsou schopni se o vrácený majetek starat a budou ho muset pronajímat nebo si k jeho správě někoho sehnat. Různé advokátní či realitní kanceláře už jsou určitě ve střehu a krouží kolem jako supi, připravené nabídnout „pomocnou“ ruku. Po zkušenostech s privatizací, tunelováním bank a kampeliček, různými H-systémy apod. těžko věřit, že to tentokrát dopadne jinak. Ale o to možná v téhle kauze jde, proto ta štědrost vlády „rozpočtové zodpovědnosti“. Bude zajímavé sledovat v příštích letech, odkud potečou vládním stranám sponzorské peníze.

Proto možná na závěr drobná poznámka k nejvyšším církevním hodnostářům. Když už nechcete slyšet slova Mistra Jana Husa:“ … kněžie, jenž zjevně svatokupčie, obrokóv mnoho držie, stav kněžský prznie a hanbie …“, vraťte se až do počátků křesťanství a vzpomeňte si, že Ježíš vyháněl kupčíky z chrámu. Vy je do něj naopak zvete …