Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, málokterá událost otřásla republikou tak, jako amnestie, kterou udělil prezident republiky. Nezpochybňuji právo prezidenta vyhlásit amnestii. Ba přiznávám, nejdříve jsem ji uvítal, poněvadž je mi známo, že bohužel u nás se odsuzuje do vězení za přečiny, které se v jiných zemích trestají domácím vězením, pokutou či jinými způsoby, a tudíž máme také přeplněné věznice. A přeplněné věznice, jak známo, jsou vysoké školy zločinu, nikoliv nápravná zařízení.

Nicméně poté, co jsem se seznámil s obsahem, jsem byl zděšen a chápu pobouření občanů České republiky. Tato amnestie je opravdu nešťastná především kvůli abolici, tedy že se zastaví trestní řízení proti mnoha velmi vážným zločinům obviněných lidí.

Je pravda, co tady vysvětloval pan ministr spravedlnosti, že v minulosti byly amnestie prováděny tímto způsobem. Nicméně bychom si měli uvědomit, že ústavní realita dnešní doby je poněkud odlišná od ústavního stavu za první republiky i za Československa do rozdělení federace.

Předpis, že za amnestii odpovídá vláda a kontrasignuje premiér, není čistě formální předpis. Trvám na tom - a je mi velice líto, že se tak nestalo - že premiér měl informovat vládu o tom, co se chystá.

Jako první místopředseda vlády a předseda koaliční strany jsem se dozvěděl o amnestii stejně jako všichni ostatní občané České republiky během novoročního projevu prezidenta republiky.

Bylo nám řečeno, že byly obavy, že se zvěst o amnestii rozšíří a šlo o to, aby nedošlo k neklidu ve věznicích. Očividně tím pan premiér vyslovil to, k čemu se vy dnes chystáte, totiž že nedůvěřuje vlastní vládě, když jí ani nesdělí předem, co se chystá.

Na každý pád bych ještě jednou chtěl podtrhnout: nikdo z mé strany včetně mě jako prvního místopředsedy vlády o chystané amnestii informován nebyl. Považuji tento postup mírně řečeno za mylný, neboť neodpovídá dnešní ústavní realitě. Dnešní ústavní realita vyžaduje, když má vláda odpovědnost, aby byla informovaná, a kontrasignace premiéra není pouze potvrzení, že vláda provede amnestii, nýbrž to, že by ji měla předtím - když odpovídá - prozkoumat.

V tom jsem v rozporu jak s panem ministrem spravedlnosti, tak s panem premiérem, a to bych zde rád veřejně řekl. To neznamená, že bych nebyl nadále loajálním členem vlády. Nicméně musím říci, že tento postup mě velice pobouřil a omlouvám se vám všem, že - až tento projev skončím - odejdu ze Sněmovny, neboť s postupem pana prezidenta i pana premiéra opravdu souhlasit nemůžu.

Při přípravě této amnestie jsou dvě možnosti. Buď se nikdo nezabýval otázkou, kdo bude profitovat na abolici, nebo o tom příliš dobře věděl.

V obou případech to nevypovídá o dobrém stavu spravedlnosti a právního státu v naší republice. Je to opravdu velice smutný fakt.

Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)