Rok 2002 byl rokem zahájení reformy AČR s cílem její plné profesionalizace. Pokud původním cílem reformy bylo 26 200 vojáků, pak současný stav je tristní. K 1.1.2012 měla naše armáda toliko 22 248 žen a mužů ve zbrani. Pokud ještě po roce 2002 byl jistý étos v plnění reformy i v plnění tzv. Pražských závazků, postupem času, zejména z důvodu snižování rozpočtu kapitoly 307 došlo k tomu, že reforma není a ještě dlouho nebude dokončena. Dokonce se obávám, zda bude dokončena vůbec.

Mohu rozumět snaze ministerstva administrativně snížit počet vojáků i civilních zaměstnanců a  zároveň „ušetřené“ prostředky použít na navýšení platů mužstva, praporčíků a nižších důstojníků. Nicméně se obávám, že tyto kroky současné personální problémy a stav v naší armádě nevyřeší. Problémem je nejen stále se zvyšující mandatorní výdaje, ale i nevhodná hodnostní struktura či stále se zvyšující věk profesionálních vojáků. Zajištění růstu platu s hodností a ne s funkcí je sice krok správným směrem, ale před touto změnou by měl být schválen tolik očekávaný kariérní řád. A pokud někdo mění počty vojáků v rozporu se stále platnými cíly reformy AČR, měl by představit budoucí novou podobu i strukturu naší armády a zejména její schopnosti odpovídající politicko-vojenským ambicím naší země.

Ministerstvo obrany po schválení obranné strategie, která snížila politicko-vojenské ambice naší země, řeší spíše ad hoc jednotlivé problémy české armády. Řešením ovšem není  „afghanizace“ naší armády, ale plnění si svých závazků vůči NATO i Evropské unie, daných článkem 3 Washingtonské smlouvy a dokumenty Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Pokud stále platí úkoly a cíle Bezpečnostní strategie ČR a Obranné strategie ČR, pak by naše armáda měla budovat své schopnosti, které budou v souladu s těmito úkoly. Pokud se mění počty vojáků v rozporu se stále platnými cíly Reformy AČR, měla by být představena nová budoucí podoba naší armády. A to se doposud nestalo.