Tím je „doplňování“ profesionálních vojáků z povolání aktivními zálohami, včetně nové možnosti umožnit aktivním záložákům plnit úkoly Armády České republiky v zahraničních misích. Toto pojetí je naprosto chybné z několika důvodů.

Tím prvním je skutečnost, že Ministerstvo obrany a velení AČR rezignuje na dokončení reformy profesionalizace naší armády, kdy se jí nedaří naplnit plánované a hlavně potřebné počty vojáků. A to nejen z pohledu kvantity, ale i s ohledem na hodnostní a věkovou strukturu. Namísto posílení rekrutací či vytvoření systému použití vojáků v povinné záloze, jde naše armáda cestou snižování svých schopností. Změna koncepce aktivních záloh pro jejich účast a výcvik přímo u jednotlivých vojenských útvarů či finanční motivace občanů pro účast v těchto jednotkách i zvýšení rozsahu jejich výcviku je jistě pozitivní změnou. Nicméně je nutno si uvědomit, že i tato koncepce bude stát nemalé peníze daňových poplatníků, že nelze profesionální vojáky plně nahradit, že hodnostní struktura aktivních záloh neodpovídá požadavkům naší armády a že ze strany zaměstnavatelů zůstane neochota pouštět zaměstnance na dlouhodobá cvičení. A pro mne je absolutně nepředstavitelné, aby AČR nasazovala aktivní zálohy v bojových zahraničních misích. Zdá se mi, že tento krok ministerstva obrany je jistým „kočkopsem“ mezi profesionální armádou a armádou založenou na povinné vojenské službě. A ta přece byla v naší armádě před drahně lety zrušena.

Proto i novela zákona o ozbrojených silách je v tomto bodě špatná, protože dává na stejnou úroveň profesionálního vojáka s občanem v aktivních zálohách.