Při čtení článku v MFD o tom, kterak se za standardní oční čočku u nás považuje typ používaný v Indii a rozvojových zemích Afriky, nikoliv však v Evropě, a u něhož jsou obavy o jeho bezpečnost, jsem si vzpomněla na dávný výrok bývalého sociálně demokratického ministra zdravotnictví, který nás před lety varoval před nadstandardy ve zdravotnictví slovy, která se teď ukazují jako skutečně prorocká.

Snad mi odpustí, když nebudu citovat jeho výrok zcela přesně. Zněl zhruba takto: Aby si pacient byl ochoten zaplatit nadstandard, musí mít ze standardu strach. Řečeno drsně, ale zdá se, že bohužel, pravdivě. Uplynulo několik let chlácholení, že nadstandard si lze představit jako barevnou televizi na pokoji, dlahu, se kterou se dá koupat a podobně spíše úsměvné a zbytné záležitosti. Kdo by se takových nadstandardů bál, že? Myslim, že příklad s očními čočkami nám umožnil konečně prozřít, o co tu vlastně jde. Zapomeňte na barevné televize. Tady jde o zdraví. Je čas si za své bezpečí připlatit. Nadstandardně. Co to má společného s alkoholem? Ten levný nás dovedl až k úmrtím na methanol. Kam nás dovedou levné standardy?