Ve svých povolebních vystoupeních se oba kandidáti již stačili vzájemně označit za muže minulosti a muže přítomnosti. Škoda, že ani jeden z nich nemluvil o budoucnosti. A o tu tady šlo snad především.

Zásadní změna se tedy nekoná, protože si ji většina voličů nepřeje. Zaznamenala jsem názor, že je škoda, že už prezidentování Miloše Zemana nemáme za sebou. Inu, něco na tom pravdy asi bude. Na skutečně levicového prezidenta si teď tedy budeme muset počkat ani ne tak na druhé kolo, jako na příští volby. A tak jediným nadějným pozitivem výsledků těchto voleb do budoucna je, že dva hlavni euroskeptičtí kandidáti získali dohromady pouhých necelých pět procent hlasu. Evropa u voličů nepropadla. Volba ve druhém kole nebude jednoduchá, ale bude předzvěstí voleb parlamentních. Proto nevěšme hlavu. Jednou budem dál. Pokud se tedy poučíme a ať si o tom myslíme, co chceme, výrazně zlepšíme marketing toho našeho produktu, včetně a zejména výrazným posílením v prostoru sociálních sítí. Co je tím produktem přece všichni víme: politika vedoucí k sociálně citlivé, spravedlivé společnosti, která dává stejnou šanci lidem bez privilegií a rodokmenu a silný stát, u kterého naleznou lidé zastání a kde se nebude krást. Bohužel, ani takové zboží prvotřídní kvality se neprodává samo a tak vítězí brak nebo zdánlivá sleva, která se nakonec pěkně prodraží. Tato lekce z marketingové manipulace by pro nás měla být velkým varováním. PS. Jiřímu Dienstbierovi blahopřeji k velmi solidnímu výsledku, kterého dosáhl všemu výše popsanému navzdory. Ostudu sociální demokracii určitě neudělal. Díky za to.