Nezaměstnanost mladých lidí v nejvíce postižených zemích dosahuje přes 50 %, v celé EU je průměrně bez práce 20% mladých. Škrty postihly zejména veřejné služby s dopadem na jejich kvalitu a dostupnost. Sociální stát se zdá podle různých komentářů u konce s dechem, protože je neudržitelný, neufinancovatelný. Pokud tedy Evropa nechce rozbít pod neoliberálním heslem žití si nad poměry (které jsme ochotně převzali i u nás), vše, čeho v uplynulých desetiletích dosáhla, musí hledat odpověď na otázku, kde najít zdroje.

 

Po letech přivírání očí a tiché tolerance se konečně začíná obracet pozornost tam, kde zdroje skutečně jsou. Informace mezinárodního konsorcia investigativních novinářů spustily lavinu zájmu o tzv. daňové ráje a problematiku daňových úniků. Byli to novináři, nikoliv vlády, kteří pootevřeli veřejnosti dveře do poněkud jiného světa peněz. Hledání odpovědi na otázku, kdo si žije nad poměry dostalo tak poněkud jiný směr.

 

Zdravotnictví, školství, sociální péče, doprava, atd. a lidé zde zaměstnaní to asi nebudou. Nebudou to ani senioři, rodiny s dětmi, lidé s postižením nebo nezaměstnaní. Výše daňových úniků dosahuje v EU přibližně 1 bilion EUR ročně, což odpovídá například veřejným výdajům na zdravotnictví. EU a její členské státy, včetně České republiky, proto musí bojovat proti daňovým rájům a únikům společně a hlavně skutečně chtít něčeho dosáhnout. Na tom, jak budou v této snaze úspěšní, bude do značné míry záviset nejen osud evropského sociálního státu, ale i ochota jeho daňových poplatníků přihlížet této do nebe volající - slovy prof. Kellera "nesouměřitelnosti.