Bohužel, my se ke svému jazyku chováme jako macecha k dětem, které obdržela poštou. Stachanovci totální devastace češtiny jsou novinářští neumětelové, kteří chtějí dokázat, že génius duchů Karla Čapka či Ferdinanda Peroutky a jiných prvorepublikových novinářů šel několik desítek kilometrů mimo ně. A Vladislav Vančura nebo Jan Křesadlo jsou pro ně mýtické osobnosti z kategorie sci-fi. Jen namátkou si vzpomínám, že televize Nova vytvořila z důvodu imbecility moderátora slovo „sněhánky“, zavedla ignorování velkých a malých písmen a že téměř ve všech novinách denně nalézáme zhruba tři hrubé chyby na stránce, což už nikoho nepřekvapí a dokonce si toho málokdo všimne.

K ignoraci mateřského jazyka přispělo i Ministerstvo školství. Povolením výuky fantasmagorie Comenia Script (Komenský by se obrátil v hrobě, kdyby zjistil, že jeho jméno bylo zneužito k takovému paskvilu) zasadilo ministerstvo další ránu kultuře jazyka. Hlavně že blbé dětičky budou mít ulehčenou výuku psaní...

Dalším hřebíčkem do rakve češtiny je internet (nic proti internetu), resp. jeho uživatelé. To, že každý napíše cokoliv a je mu jedno, zda ve slově použije tvrdé „y“ nebo měkké „i“ svědčí o průměrné úrovni a dokonce i inteligenci pisatelů. Mnozí pitomci, kteří místo toho, aby se styděli, že neumí psát gramaticky správně, dělají z toho přednost. Používají argument o kvalitě obsahu. Argument naprosto lichý. To, že člověk neumí psát gramaticky správě česky je důvod ke studu a s největší pravděpodobností tomu bude odpovídat i obsah. Je to stejné, jako že člověk se zeleným čírem nejspíš bude myšlenkově prázdný, protože kdyby měl v hlavě něco víc než slámu, číro by si na hlavu nikdy nedal...