Už den před volbami bylo znát, že se Tunisané na první svobodné volby těší. Dávali se s námi do řeči, chtěli vědět, co říkáme na jejich připravenost. Skoro jsem měl pocit, jako bych se vrátil o více než dvacet let zpět do tehdejšího Československa, kdy první svobodné volby po mnoha letech byly vnímány také s mimořádným očekáváním.

V rámci OBSE panovala obava, zda se organizačně volby v Tunisu zvládnou. Neexistovaly kompletní seznamy voličů, lidé se museli poměrně komplikovaně registrovat, čekaly se i občasné konfliktní situace. Samotný průběh voleb byl ale naprosto mimořádný. Volby začínaly v sedm hodin a my jako pozorovatelé jsme se zhruba půl hodiny před začátkem dostavili do první kontrolované volební místnosti. Už v tento čas stála před budovou dlouhá fronta. Zároveň nás velmi přívětivě všichni zdravili, a to od samotných voličů až po armádu, která na průběh voleb dohlížela. Všiml sem si, že ve frontě stály zvlášť ženy a muži. Inu arabská země. V průběhu dne jsme pak navštívili asi 20 volebních místností v chudší části Tunisu a všude se situace opakovala. Davy lidí, ale naprostý řád, klid a trpělivost. Podle předběžných odhadů se prvních svobodných voleb od svržení diktátora zúčastnilo 97% lidí. Co my Evropané bychom za to dali... Závěrečné sčítání hlasů se pak protáhlo. Sice jsme se ho účastnili v menší volební místnosti, nicméně více než sto kandidujících stran předznamenalo sčítací komplikace.