Osudovou chybou byla již jeho nominace na ministra práce a sociálních věcí. Tím se Drábek nikdy neměl stát.

I v pravicové vládě by měl tento post zastávat člověk se sociálním cítěním, který přichází s návrhy, které umožní lepší život důchodců, zaměstnanců, zdravotně postižených nebo sociálně slabých, a snaží se je v argumentaci s ostatními ministry prosadit. V případě ministra Drábka tomu bylo naopak: kolegové z vlády i koaliční poslanci mu často museli jeho nápady rozmlouvat jako příliš asociální. Naposledy předseda jeho strany Schwarzenberg, který ho taktně upozornil, že v důsledku zrušení příplatku na bydlení nebude mít řada samostatně žijících důchodců co jíst. Je pochopitelné, že kybernetik, který léta hájí zájmy podnikatelů z pozice prezidenta Hospodářské komory, se přes noc nestane altruistou. A jeho první náměstek Šiška, který si na ministerstvu počínal spíše jako obchodní zástupce dodavatelů informačních technologií, mu v tomto směru věru nepomohl.

Není proto divu, že výsledky působení ministra Drábka jsou žalostné. Od úřadů práce můžete dnes čekat cokoliv, jen ne pomoc při hledání zaměstnání. Ministerstvo vynaložilo miliardy na nový systém vyplácení sociálních dávek, který ale ani po roce nedosáhl kvality toho původního. Nezaměstnaným je místo zaměstnání za mzdu nabízena veřejná služba zadarmo, důchodcům byly sníženy reálné důchody a zdravotně postiženým příspěvky na péči. Téměř všechna opatření Drábek odůvodňoval nutností šetřit. Co na tom, že současně byl připravován obrovský tunel do státní pokladny v podobě druhého pilíře důchodového systému, na kterém většina občanů prodělá. Ten má být spuštěn za několik týdnů a je příznačné, že pro tuto největší reformu za posledních dvacet let nebyly dodnes přijaty nezbytné zákony. Symbolem Drábkova působení na ministerstvu však bude bezesporu jeho sKarta – produkt, který nikdo nepotřebuje, nikdo nechce, a přesto je nucen desítkám tisíc lidí jen proto, že si to přeje Česká spořitelna.