Než přejdu k mému vystoupení ke státnímu rozpočtu, dovolím si pár slov k financování českého sportu. A to už především z toho důvodu, že zde ministr financí Kalousek navrhl navýšení 800 mil. korun navíc českému sportu. Chtěl bych rád říct některá fakta. Před volbami se všechny strany napříč politickým spektrem shodly na tom, že český sport je hluboce podfinancován. Po volbách se hledaly možnosti, jak pomoci českému sportu. Ministr financí Kalousek na schůzce s představiteli sportovních svazů představil návrh, kdy přichází s tím, že zdaní loterijní společnosti a z výnosu tohoto zdanění věnuje prostředky sportu.

Já jsem se s tím ztotožnil, říkal jsem, že je to dobře už z toho důvodu, že loterijní společnosti by neměly rozdělovat prostředky do sportu. A byl jsem rád, že ministr financí se k tomu takto postavil. Bohužel, dnes stojíme před problémem, kdy přichází ze Senátu návrh, kdy zdaníme loterijní společnosti, ale bohužel, nevidím tam nikde prostor pro sport. Proto zřejmě ministr Kalousek nabízí oněch 800 mil., což fakticky pro sport nic neřeší, protože z veřejně prospěšných účelů, které loterijní společnosti rozdávaly, věnovaly na sport kolem 2,5 mld. korun. Takže fakticky je sport v mínusu přes 1,5 mld. korun! Dámy a pánové, to není navýšení, to je odebrání financí českému sportu!

A já opravdu nevím, jakým směrem se chceme ubírat dál, jak chceme úspěchy od sportovců. A pevně věřím, že někde najdete nějakou cestu, jak českému sportu pomoct, a že to nebudeme muset řešit tím, že přijde tam doba, že naši sportovci nebudou moci jet na olympijské hry. Toho se obávám a je mi opravdu stydno, když vidím Věru Čáslavskou, Jana Železného, jak přicházejí za námi zde do Poslanecké sněmovny, a řekněme, prosí o to, abychom my pomohli českému sportu! Oni, kteří nám dělali radost! Tak si myslím, že si to nezaslouží!

A teď zpátky ke státnímu rozpočtu. Dovolte mi, abych své vystoupení zaměřil na budoucnost, především na to, co je v rozpočtu třeba změnit. Aby jej vláda mohla využít jako hlavní nástroj fiskální politiky v boji s hospodářským zpomalením, které v následujícím roce může přejít do hospodářského poklesu.

V posledních letech se stalo pravidlem, že státní rozpočet je postaven na příliš optimistických predikcích budoucího vývoje, které jsou vzdálené ekonomické realitě. Téměř by se dalo říct, že je postaven na přání ministra financí. Již od poloviny roku je totiž zřejmé, že ve vyspělých zemích Evropské unie, které patří k našim klíčovým exportním trhům, dochází ke zpomalování ekonomického růstu, které se nevyhne ani České republice. Poslední týdny navíc ukazují, že je třeba počítat i s návratem ekonomiky do recese, jejíž hloubka bude záviset na tom, nakolik se podaří stabilizovat situaci v eurozóně.