Je děsivé, jakou to nabývá rychlost - přes jeden bilion se přešplhal teprve v lednu roku 2009. Před časem jsem vyjadřoval obavu, že pokud se pravicové vlády udrží u moci do konce běžného funkčního období, státní dluh během osmi let zdvojnásobí. Kdybychom započetli i spotřebované rozpočtové rezervy, které tu zůstaly po vládách sociální demokracie, máme ten dvojnásobek už teď.

Pravidelný výkaz o měsíčním pokladním plnění státního rozpočtu v září (schodek 105 miliard korun, nejhorší výsledek za posledních 10 let) potvrdil to, co je stále více zřejmé od začátku roku - rozpočet se sype. Ministr financí Miroslav Kalousek jej nemá pod kontrolou. Pokud bude chtít dodržet původní čísla, čekají nás další vlny škrtů, které však znamenají pouhé odkopnutí problému o něco dál do budoucnosti. Bude to stejně efektivní jako třeba úspory na polévkovém koření v hladomorně. Ministerstvo financí pod Kalouskovým vedením totiž úplně odtrhlo hospodaření státu od celkové ekonomiky a soustavně se zaměřuje tam, kde už nelze víc ždímat. Tím jenom zhoršuje hospodářské vyhlídky země.

Vláda P.Nečase neumí zvrátit nepříznivý trend zadlužování

Celkové dosažené příjmy rozpočtu jsou vytrvale hluboko pod předpokladem, a nejedná se o nějaký sezónní výkyv. Meziročně o půl procenta poklesly, přestože rozpočet je postaven na předpokladu opravdu prudkého růstu o 6,9 procenta. Znovu jsme tedy byli orientováni na čísla vycucaná z prstu. To je mimořádně poučné před projednáváním návrhu státního rozpočtu na rok 2012, kde opět vidíme, jak vláda zavírá oči před hospodářskou a rozpočtovou realitou. Nabízí se velice prostý závěr - vláda to neumí. Její ideologická zaslepenost, která žene veškeré náklady zadlužování jen na střední vrstvy a na ty dole, je spojena s neschopností dát zemi podněty, pravidla a vedení, které by zvrátily nepříznivý trend. Vliv krize se tak naopak zesiluje.

Z vývoje rozpočtového schodku jímá hrůza, jen během září narostl o 18 miliard na 105 miliard korun. To je něco, co jsme tu deset let neviděli, ale tenkrát se přece Českem prohnala bankovní krize. Jestliže to má příští rok zachraňovat drastické zvyšování dolní sazby DPH, je to jako když tonoucímu podáme cihlu. Výběr DPH už teď zaznamenal o 1,1 procento horší výsledek než v loňském roce, a to se loni zvyšovala sazba jen o jediné procento. Reálné mzdy stagnují, stagnuje i nezaměstnanost, domácnosti se stále více zadlužují. A v takové situaci chce vláda zvýšením DPH získat zdaněním spotřeby dodatečných 20 miliard korun. Jaké spotřeby? Poučný je také příklad kamionů, které zásadně tankují před vjezdem na české území, protože máme podstatně vyšší spotřební daň než sousední země.