Přestože základem křesťanského učení je vstřícnost a pomoc bližnímu, Nečasova vláda opět nasadila drsnou válcovací metodu, kterou se bez debat s opozicí i veřejností snaží rychle prosadit nepromyšlený a jednostranný záměr. Nepřátelská atmosféra, kterou je pravicová koalice obklopena, se tak přenáší i na subjekt, který ji přežije, ale může být touto atmosférou přinejmenším dlouhodobě poškozen.

Všímá si toho i čerstvá výzva skupiny umělců a dalších osobností, byť je sepsána na podporu vládního návrhu a posuzuje ho z jiného úhlu. Připomíná, že do Senátu jde zákon „po diskusích, které se namnoze nedržely věcných argumentů, ale vyvolávaly zbytečnou nenávist a falešnou závist“. Současně však tvrdí, že „postupné splácení během třiceti let nebude o mnoho vyšší než nynější platby ze státního rozpočtu“. To samo však nevychází ze žádné věcné analýzy, bude to totiž víc.

Zejména finanční náhrada pro církve je prostě nepřiměřená, jak rozsahu uvažovaného majetku, tak obtížné hospodářské situaci, ve které se Česká republika právě nachází. A když upozorňujeme na to, že jedním ze zdrojů, kterým se to má hradit, je snížená valorizace starobních důchodů, nejde o závist, ale o připomenutí do očí bijící nespravedlnosti, tedy úplně jiného hříchu. Umělci to tak možná nemysleli, ale s poukazy na závist by měli být opatrnější, protože jde o typickou součást slovníku z časů Divokého východu, kterou se u nás ještě nedávno odrážely výtky proti tunelářům a privatizačním podvodům.

ČSSD má řadu důvodů, proč požaduje zamítnutí a nové projednání zákona, který navíc zavazuje i další vlády a měl by být proto nejlépe předložen k hlasování v obecném referendu. Navržené vyrovnání je právně nedořešené a riskantní, protože může prolomit 25. únor 1948 i Benešovy dekrety a hrozí tak spustit novou lavinu nákladných restitučních sporů. V návrhu chybí seznam majetku, což může být další zdroj dlouhodobé právní nejistoty. A zmíněné finanční vypořádání je nejen předražené, ale navíc porušuje ústavní rovnost občanů před zákonem, protože některým oceňuje polnosti čtyřikrát dráže, než byla dosavadní restituční praxe a v případě lesů dokonce desetkrát dráže.