Nabízí se otázka, jestli nám to má připomenout, že právě tam ještě jsme, přestože jsme si mysleli, že už jsme o něco dál na Západ, nebo zda na východ náhodou znovu nemíříme. Nebo zda si někdo z ostrostřelce Kalouska nedělá legraci.

Jiní byli horší

Za co dostal Miroslav Kalousek své letošní ocenění ministra financí roku? Podívejme se, co oficiální zdůvodnění obsahuje:

„Zatímco sousedé zápolí s nesplatitelnými dluhy v cizích měnách a s vysokou mírou zadluženosti veřejných financí, Češi si začínají zvykat na myšlenku, že koruna se stává bezpečným přístavem pro nervózní investory."

Kalousek byl tedy oslaven za to, že Češi nebyli podobní blázni jako Maďaři a Poláci, nemluvě o nešťastnících z pobaltských republik, kteří si začali ve velkém půjčovat v eurech a ve švýcarských francích, aby dosáhli na levnější hypotéky. Když pak přišly hospodářské otřesy a domácí měna začala devalvovat, dluhy se rázem zdvojnásobily a státní rozpočty vykrvácely na pomoci bankrotujícím bankám. Česko mělo to štěstí, že podobný scénář jsme prožili už po kuponové privatizaci a Divokém východu v závěru vlády Václava Klause roku 1997. Když se po několika následujících letech Zemanovy vlády a dalších vlád sociální demokracie podařilo za děsivých nákladů vykradené banky očistit a přilákat investory, začala ekonomika růst, inflace klesat a koruna posilovat. Lidé pak logicky ztratili o zahraniční měny zájem.