Chce raději vědět, kde na ty restituce brát. To je slušný výkon od koaliční poslankyně, ale i kdyby jí tento názor vydržel (což se ale u pružných politiků VV většinou nestává), je nutné dodat, že postihla jen půlku pravdy. Tou druhou půlkou je zcela reálné nebezpečí, že i když se tyto obrovské peníze (částka, která je podle mého názoru naprosto přehnaná) spolu s dalším nemovitým majetkem vydají, mohou se snadno proměnit na vzduch.
Zázrak by byl, kdyby se to nestalo. Už jsou připravené obratné ruce nejrůznějších správců aktiv, investičních poradců, portfoliových manažerů a dalších expertů na ztenčování jmění. Řada z nich už má zahřáté prsty a pokud je ponecháme bez dozoru, ukážou, jak si procvičili kouzlo zmizení, které mohli předtím trénovat na vráceném církevním majetku na Slovensku.
Páteční magazín HN popisuje případ katolické farnosti v Trmicích v Ústeckém kraji. Trmická farnost podnikala v dřevovýrobě, zadlužila se a skončila v úpadku. Na prodej jsou tak pozemky, hřbitov, dva kostely, monstrance, gotické oltáře i obrazy. Opravdu se tento příběh nemůže opakovat v příštích letech ve velkém?
Ponechme teď stranou, kolik se toho církvím má vrátit a zda je pro to v době evropské dluhové krize nejvhodnější chvíle. To by bylo na samostatnou debatu, které by však měla předcházet úvaha, jak a k čemu by měl vracený majetek sloužit. Historizující rozklady nám nepomohou, naše společnost se dávno od základu změnila a do kostelů a církevních společenství chodí - byť třeba i ke své škodě - velice málo lidí. Naštěstí jde o víc než o kostel.
K tomu, co v oblasti narovnání s církvemi navrhuje Nečasova vláda, může existovat smysluplná alternativa, která by mohla dokonce získat i podporu většiny společnosti (aktuální vládní plán nepodporují více než dvě třetiny občanů).
Z povahy věci vyplývá, že smyslem církevních restitucí nemá být obnova samoúčelného bohatství, nahromadění statků a takříkajíc přenesení ráje pro církevní hodnostáře na zem. Pokud k této otázce přistoupíme opravdu zodpovědně, chápeme ji jako velkorysé vynaložení společných prostředků na obnovu služby, kterou společnost v širším slova smyslu vždycky poskytovala, protože ji životně potřebuje. Tou službou je soustavná a kvalifikovaná péče o duši národa. Péče o duši nikoliv ve smyslu nějaké určité náboženské doktríny, ale toho, co dělá z izolovaných jednotlivců lidi, kteří si věří a vzájemně pomáhají, protože si rozumí a sdílejí podobné základní hodnoty úcty k člověku a lidskému životu.
Obecně se této službě říká kultura a obecný efekt nikdy nekončící snahy o prosazení respektu toho, co člověka přesahuje a konfrontuje se s požadavky věčnosti, prožívají i lidé nevěřící třeba nad varhanní skladbou Johanna Sebastiana Bacha. Jsme vděčni křesťanství, že mnohokrát dokázalo touto službou národ vytáhnout z hlubin beznaděje a taky že v lepších časech zase dokázalo dát příležitost a inspiraci vynikajícím osobnostem, jejichž díla dnes obdivujeme jako kulturní poklady. Je však pozoruhodné, že i když tohle všechno všichni dávno víme, na obecnou kulturu stále peníze jaksi nebyly. Že by se karta obrátila? Dobře, využijme toho.
K tomu však musíme zvládnout i praktické věci.
Aby se to neukradlo (a neprohospodařilo jako v Trmicích) - majetek a výnos z církevních restitucí by měly zůstat odděleny. Majetek by měl spravovat Fond zřízený podle zvláštního zákona a spravovaný církvemi, který bude využívat odborné pomoci profesionálů, ale bude zároveň podléhat stejné veřejné kontrole jako třeba fondy zdravotního nebo sociálního pojištění. Výnos Fondu pak pravidelně - pokud možno věčně - poplyne na stanovený účel.
A aby to mělo smysl - část výnosu bude sloužit na provoz církví, část na jejich potřebné aktivity v sociální oblasti a zdravotnictví, část na údržbu církevních památek (jako doplnění státní památkové péče) a část na podporu kultury, která je skutečným svědomím národa (o to by mohla dbát rada nezpochybnitelných kulturních osobností).
Tento Fond by mohl přijímat příspěvky a dary na uvedené nebo další, rozšiřující programy. Nejen pro malíře a muzikanty, které pochopí až příští generace. Třeba pro spisovatele, kteří dostanou grant, aby projeli zemi a pokusili se porozumět podstatě naší krize. A pro dramatiky, televizní a filmové dokumentaristy. Máme si to v rámci majetkového narovnání s církvemi dopřát? Měli bychom! Ve Spojených státech 30. let minulého století to byli spisovatelé a fotografové, kdo probudili národ z lhostejnosti k hrůzám ztráty zaměstnání a obživy. Jejich svědectví přispělo ke vzniku společenského odhodlání, ze kterého pak čerpala i pomoc spojencům ve druhé světové válce a následující desetiletí růstu.
Podívejte se, prosím, na alternativní narovnání s církvemi z tohoto širšího pohledu...
Více:
Peake (VV): Odkud se bude brát 2,5 miliardy ročně na církevní restituce?
##PROFIL 252##
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
