Chce raději vědět, kde na ty restituce brát. To je slušný výkon od koaliční poslankyně, ale i kdyby jí tento názor vydržel (což se ale u pružných politiků VV většinou nestává), je nutné dodat, že postihla jen půlku pravdy. Tou druhou půlkou je zcela reálné nebezpečí, že i když se tyto obrovské peníze (částka, která je podle mého názoru naprosto přehnaná) spolu s dalším nemovitým majetkem vydají, mohou se snadno proměnit na vzduch.

Zázrak by byl, kdyby se to nestalo. Už jsou připravené obratné ruce nejrůznějších správců aktiv, investičních poradců, portfoliových manažerů a dalších expertů na ztenčování jmění. Řada z nich už má zahřáté prsty a pokud je ponecháme bez dozoru, ukážou, jak si procvičili kouzlo zmizení, které mohli předtím trénovat na vráceném církevním majetku na Slovensku.

Páteční magazín HN popisuje případ katolické farnosti v Trmicích v Ústeckém kraji. Trmická farnost podnikala v dřevovýrobě, zadlužila se a skončila v úpadku. Na prodej jsou tak pozemky, hřbitov, dva kostely, monstrance, gotické oltáře i obrazy. Opravdu se tento příběh nemůže opakovat v příštích letech ve velkém?

Ponechme teď stranou, kolik se toho církvím má vrátit a zda je pro to v době evropské dluhové krize nejvhodnější chvíle. To by bylo na samostatnou debatu, které by však měla předcházet úvaha, jak a k čemu by měl vracený majetek sloužit. Historizující rozklady nám nepomohou, naše společnost se dávno od základu změnila a do kostelů a církevních společenství chodí - byť třeba i ke své škodě - velice málo lidí. Naštěstí jde o víc než o kostel.