Premiér začíná podléhat pokušení válcovat společnost většinou 118 hlasů v Poslanecké sněmovně. Nejprve začal s opozicí a nyní pokračuje válcováním odborů. Vrací se tak do starých kolejí Topolánkova a Julínkova autistického stylu vládnutí. Provokuje k silnějšímu odporu, rozděluje společnost.

Krátce po volbách do Poslanecké sněmovny zde existovala jistá šance na zlepšení dialogu mezi vládou a opozicí. Petr Nečas, který byl prezidentem republiky pověřen sestavením vlády, ačkoliv jeho ODS ztratila 15% a byla hlavním poraženým voleb, mluvil o zlepšení politické kultury, o tom, že by představitel nejsilnější strany - ČSSD, mohl obsadit symbolickou pozici předsedy dolní komory Parlamentu, o nutnosti hledat shodu s opozicí na zásadních dlouhodobých změnách tj. u penzí a ve zdravotnictví.

Znělo to velmi hezky, ale byl jsem od počátku k podobným prohlášením poněkud skeptický. Zejména proto, že Petr Nečas byl loajálním členem Topolánkova kabinetu, který dialog s opozicí nevedl, vsadil na politickou korupci přeběhlíků a válcování opozice čistě matematickou většinou jednoho či dvou hlasů. Nikdy jsem si nevšiml, že by se Nečas vůči tomuto stylu komunikace s opozicí veřejně ohradil. Jestliže nový Petr Nečas po volbách signalizoval změnu k lepšímu, bylo nutno počkat na to, zda praktické kroky koalice tyto náznaky zlepšení politické kultury potvrdí.