Informace o úmrtí Václava Havla mne zaskočila, osobně hluboce zasáhla a naplnila velkým smutkem.
Václav Havel byl pro mne osobně od okamžiku, kdy jsem se začal zajímat o veřejné dění, symbolem zásadovosti, slušnosti a občanské statečnosti. Pro všechny, kdo se nechtěli smířit s normalizací a totalitním režimem tehdejšího Československa ztělesňoval spisovatel a disident V. Havel morální autoritu a příklad tolik potřebného občanského odporu, ke kterému ale tehdy většina z nás neměla dostatek odvahy či rozhodnosti.

Nesmírně si cením pozitivní úlohy, kterou Václav Havel sehrál v době sametové revoluce v roce 1989 a následně při budování demokratického státu a našem politickém návratu do Evropy. Teprve s odstupem si člověk uvědomuje, jak obrovská odpovědnost a jaká nesmírná tíha musela být spojena s rolí klíčového představitele listopadové revoluce, OF a prvního prezidenta svobodné země.

Václav Havel byl bytostným demokratem, humanistou, jeho přístup k politice byl naplněn lidskostí, důslednou snahou o pravdivost, úctu k dodržování lidských práv kdekoliv ve světě , o porozumění k druhým a toleranci. V tomto směru patřil a bude patřit ke vzorům pro všechny, kdo působí v našem veřejném životě.