Uplynulo pouhých pár dní od okamžiku, kdy slovenskou vládu skolila akutní sulikída, nemoc neviditelných, kteří na sebe upozorňují tím, že se rozeběhnou hlavou proti zdi. Po předsedovi Slovenské národní rady Richardu Sulíkovi, který tomuto onemocnění poskytl své jméno, když povalil vlastní vládu prázdným hlasováním proti eurovalu, hrozí nepěkný pohled na potlučeného nešťastníka i ve Strakově akademii.

Premiér Petr Nečas si o víkendu přestal lámat hlavu s tím, jestli euro padne nebo nepadne, a soustředil se na to, abychom je za nějakých pět, šest let, kdy už si možná na Nečase nikdo nevzpomene, dokázali odmítnout. Smete ve jménu národoveckého proudu v ODS příští euro, které už třeba nebude, v daleké budoucnosti, i kdyby měl kvůli tomu padnout už teď.

Euro kdesi za obzorem je jediný účel, pro který je Nečas ochoten tolerovat referendum. Všichni občané by nyní měli zaostřit zrak do dáli a oprostit se od lapálií jako jsou každodenní příděly stále větších korupčních skandálů, souboj klesajících příjmů a rostoucích životních nákladů, zrušení bezplatné zdravotní péče, zavedení školného, tupé i ostré škrty v rozpočtech, aby zbylo na další a další příděly stamilionů pijavicím soustředěným kolem IZIP, privatizace penzí, sociálních karet a jiným neméně potřebným...

Měli bychom se v duchu přenést do roku 2016 a dál, kdy by přicházelo v úvahu nějaké finále příprav, jejichž větší část jsme stejně povinni podniknout v rámci Paktu stability a růstu. Mozky prokrví mediální masáž postavená na principech národní hrdosti: