Pane doktore, na Blízkém východě sledujeme konflikt mezi USA a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé, který během posledních týdnů výrazně eskaloval a začíná mít dopady i na globální ekonomiku. V této souvislosti Francie odmítla přelet amerických letadel se zbraněmi pro Izrael, Španělsko uzavřelo svůj vzdušný prostor pro operace spojené s Íránem a Itálie nepovolila využití základny Sigonella. Nejde už o jasný signál, že se Západ v této krizi štěpí?

Pochopitelně Evropské státy se neangažují. Předně USA a Izrael zahájily útok, aniž by svůj záměr konzultovaly se spojenci. Za druhé vůbec není jasný cíl, kterého se má operací proti Iránu dosáhnout. Slyšeli jsme různé cíle, měnily se během času. Za třetí Hormuzská úžina je zablokována Íránem kvůli konfliktu. Evropské země jsou závislé na ropě a dalších komoditách z oblasti. Spojené státy mají své zdroje. Donald Trump potvrdil svým výrokem, že USA Hormuzskou úžinu nepotřebují. Obě strany, USA a Evropa, hájí své životní zájmy. Jde o krizový stav, ne však o krizi, která by měla zásadním způsobem rozdělit Západ. USA byly před Trumpem, budou i po něm. Stejně EU byla před Ursulou von der Leyen a bude po ní.

Americký prezident Donald Trump reagoval velmi ostře a Francii vzkázal, že si její postoj „USA zapamatují“. Zároveň vyzval spojence, aby si v případě problémů s dodávkami paliva „došli do Hormuzského průlivu sami“ nebo nakupovali od USA. Nepřekračuje tímto rétorika hranici běžného spojenectví a nepřechází do otevřeného tlaku na Evropu?

Donald Trump politicky, a to i pro své domácí publikum, potřebuje ukázat, že nejde jen o operaci tandemu USA – Izrael. Především protože USA a Izrael se budou muset stáhnout, protože Írán na kolenou není. Donald Trump v tom nechce být sám. Je třeba mít na paměti, že ani v týmu americké administrativy není úplný soulad. Míním vyjadřování ředitelky zpravodajských služeb Tulsi Gabbardové, nebo hlasité mlčení viceprezidenta USA J. D. Vance. Evropa nemá měnit svůj kurz.