Když se podívám zjednodušeně na celý příběh, na jehož závěru bylo zatím nepravomocné odsouzení poslanců Škárky a Bárty, nevidím na tom nic tak zásadního. Jeden člověk dával druhému nějaké (své) statisíce v obalkách. No a co? Korupce v České republice zcela jistě nestojí na těchto dvou pánech a nějaké trapné obálky mě upřímně nezajímají. Zaujal mě ale povyk, který kolem toho média spustila a hltala každé vyjádření různých pochybných svědků, které žalobce i obhájci vytáhli ze všech možných koutů Věcí veřejných. Na přetřes přišly tradičně různé další a nedůležité nahrávky (kdo komu co řekl a kdo komu dal jakou obálku a kdo si koho těmi pár tisíci jak zavázal).

Chápu, že si lidé představují korupci přesně tak, jak ji praktikoval Bárta se Škárkou. Tedy, že poslanci v poslanecké sněmovně chodí na záchody rozdávat obálky se statisíci, ovšem ty velké peníze mizí někde jinde a nějaké obálky nevytrhnou to, že stát každý rok utratí více než 1000 miliard korun. Proč se lidé a média nezajímají, k čemu stát tolik peněz vlastně potřebuje? Pochybné stavby dálnic, nákupy policejních passatů za desítky milionů, posílání stovek milionu politickým stranám, placení desítek zbytečných úřadů (a tisíců zbytečných úředníků), o kterých mnoho lidí ani neví, že takové úřady existují, různé zvláštní dotace různým podnikatelům a firmám atd. Stát utrácí za nesmysly a nevýhodně nakupuje protože může a protože hospodaří s cizími penězi, které sebral lidem na daních a případně se zadlužil a nevýhodné nákupy realizoval na dluh. Žádný zázračný úřad Karolíny Peak tento problém nevyřeší, ale naopak prohloubí, jelikož i tento úřad bude stát další peníze a lidé přestanou být méně ostražití, protože budou předpokládat, že korupci hlídá nějaký nový úřad, na kterém pracují poctiví úřednicí.