Vážené paní poslankyně, páni poslanci,

obracím se na Vás nejen jako starostka, ale hlavně v zájmu občanů naší obce Kalek. Tato horská obec leží přímo na hranicích s Německem v Krušných horách a v současné době má 237 trvale žijících obyvatel.

Původní návrh rozpočtového určení daní nám sliboval navýšení rozpočtu o téměř půl milionu korun. To by bylo velmi podstatnou injekcí pro naši obec, která se po mém nástupu do funkce na podzim roku 2010 musela velmi uskrovnit, abychom byli schopni za půldruhého roku splatit téměř jeden a půl miliónový dluh z minulého období. Když se nám to právě díky úsporným opatřením nyní podařilo a těšili jsme se, že začneme konečně naši obec rozvíjet, přišla další rána, když jsme zjistili, že poslaneckou sněmovnou prošel do dalšího čtení nový, upravený návrh RUD, podle kterého naše obec bohužel nedostane přidáno, ale naopak přijde z 3,5miliónového rozpočtu o 1.600.000,- Kč! A to jen proto, že máme málo obyvatel, ale velký katastr, jehož pozemky dokonce nevlastní ani obec, ale z většiny Lesy ČR.  Snížením příjmů by bylo postiženo celkem 10 okolních, zejména také horských obcí v regionu.

Jsem si vědoma, že tato nová úprava návrhu RUD je pro většinu obcí nastavena spravedlivě, kromě těch velkých 4 měst. Koeficienty jsou až na maličké odchylky stejné. Bohužel však odchylky, které byly nastaveny dříve, měly právě opodstatnění v tom, že   horské obce jsou znevýhodněné polohou a vzdáleností od velkých měst, čímž se jim zvětšují náklady na provoz a jejich údržbu a proto si myslím, že nejde plošně nastavit všem stejný koeficient. My v těchto horských obcích máme nejdražší odvoz odpadů, protože jsme nejvíc vzdáleni, my nemáme jako všude jinde dostupný internet, protože jsme pro poskytovatele  vzhledem k nákladnosti pro připojení (vzdálenost a málo klientů) nezajímavá lokalita, my nemáme téměř žádné pokrytí signálem mobilních operátorů, protože opět nejsme zajímavá lokalita s velkým počtem klientů, my máme daleko do obchodů, za sportem a za kulturou a nemáme peníze na to, abychom mohli občas kulturu přivézt za svými občany do našich vesniček. Sanitka z nejbližší nemocnice se k nám nedostane dřív než za 30 minut.
Našla by se spousta dalších důvodů, proč by měly být tyto malé horské obce „zvýhodněné“. Měl by být nějaký „minimální plat“ určený pro obce dle náročnosti provozu, aby mohly vůbec přežít.

Velká část lidí, žijících v naší obci, je důchodového věku. V poslední době i přesto, že jsme až „na konci světa“, se k nám začali stěhovat mladí lidé z města s malými dětmi. Máme z toho upřímnou radost a s každým novým občanem nám roste naděje na oživení naší vesnice.