Velice děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, přestože tento návrh zákona nespadá vysloveně do mé odbornosti zdravotnického experta, rozhodl jsem se po pro pravici velmi neúspěšných volbách do krajů a Senátu a poté, co pravice v této zemi permanentně v posledních letech ztrácí a dostává se do dalších a dalších volebních debaklů, vystupovat čas od času i k jiným návrhům, o kterých se domnívám, že jsou vysloveně v kontroverzi k liberálně konzervativní politice vlády, kterou jako loajální koaliční poslanec podporuji.
Bohužel musím říci, že tento návrh včetně řady pozměňovacích návrhů, které tady zaznívají, je právě typickou ukázkou toho, proč se domnívám, proč pravicoví voliči odmítají podporovat pravici v této zemi, a teď si dovedu představit, že po jeho schválení budeme ztrácet další a další elektorát v podobě zaměstnanců finančních institucí, finančních poradců a dalších.
Hlavní důvod, proč jsem tak o tomto přesvědčen, je poměrně jednoduchý. Totiž principiálně tento zákon a jednotlivé návrhy, které tady zaznívají, zásadním elementárním způsobem porušuje klasické konzervativně liberální pravidlo, že za smluvní vztah jsou odpovědny dvě strany. To znamená, že i při poskytování spotřebitelského úvěru existuje na jednu stranu poskytovatel spotřebitelského úvěru jako jeden účastník smlouvy a příjemce spotřebitelského úvěru jako druhý účastník smlouvy. A my se tady opět tímto návrhem pokoušíme různým způsobem ingerovat do smluvního vztahu dvou subjektů, ať je to na jedné straně právnická osoba, na druhé straně fyzická nebo právnická osoba, v tomto případě fyzická osoba, a snažíme se nějakým způsobem míru a obsah tohoto smluvního vztahu regulovat.
Já osobně jsem přesvědčen, že naší povinností by mělo býti zajistit spotřebitelům v ČR maximální možnou informovanost. Maximální možná informovanost je to, že každý, kdo si jde půjčit takto peníze, tak by měla existovat povinnost, a ona konečně existuje povinnost, získat přehlednou informaci o tom, za jakých podmínek si peníze půjčuji, což je tedy smlouva, a za kolik si peníze půjčuji, tj. tedy uvedení výše RPSN.
Zaznívají tady neuvěřitelné návrhy, které mají říci, že když já se rozhodnu podepsat smlouvu a podepíšu v ní nevýhodné podmínky, například vysoký úrok, a dostanu se následně do složité situace, která může vést i k mému předlužení nebo exekuci, že jsem se stal obětí podvodu. Nestal! Občan, který podepíše smlouvu, uzavřel smluvní vztah. To není podvod. Podvod je, když vás někdo povede a smluvní vztah nedodrží. Jestliže však podepíšu podmínky, které jsou pro mě nevýhodné, a přestože jsem měl dostatečné informace, které už stávající zákon pro mě zajišťuje, tak jsem nebyl podveden. Pouze jsem nezkušený, nezodpovědný, možná hloupý, možná lehkomyslný, ale prostě udělal jsem chybu. (Nesouhlasné reakce v řadách ČSSD.) A je to moje chyba. A stát, ani nikdo jiný, nemá právo do toho vstupovat a říkat, jakým způsobem má kdo postupovat, abych já takovouto chybu neudělal. V této souvislosti jako typický příklad uvádím zastropování RPSN - různé formy návrhů, které mají chránit spotřebitele tím, že budeme zastropovávat pokuty a penále a další a další věci.
Chci to uvést na jednoduchém příkladu. Jedním z předkladatelů návrhu byl pan kolega Vít Bárta. Je to úplně stejné, on v minulosti podnikal v oblasti ochrany objektů a ostrahy, jako kdyby existovala povinnost pro všechny bezpečnostní agentury, které střeží majetek občanů v této zemi, za prvé, zajistit, že úrok z prodlení v případě, že ti lidé neplatí, bude nějak zastropován. Za druhé, tak jak tady jsem slyšel ty návrhy, by existovala povinnost, že všechny bezpečnostní agentury, které střeží majetek milionů lidí, musí prověřovat, jestli ti lidé mají na to, aby smlouvu mohli splnit, to znamená, jestli vydělat dost peněz, aby mohli za tu službu zaplatit. A takto to platí, stejně jako tady hovořím o bezpečnostních službách, úplně pro cokoliv od prodeje rohlíku přes poskytování služeb čistírny, až po poskytování finančních služeb! Já jsem prostě přesvědčen, že jestliže existuje dvoustranný vztah, tak nemůže stát a neměl by stát diktovat jedné straně, že se povinně musí starat o to, jestli bude zjišťovat, jestli člověk na druhé straně je zodpovědný, jestli má dost peněz, jak ty peníze bude používat. Ano, on může určit, jak je bude používat, ale ve smlouvě. Může říci: za tyto peníze, které já vám půjčuji, si musíte koupit takový a takový výrobek, nebo musíte je utratit takovým a takovým způsobem a budete mi to splácet tak a tak. A doložíte mi to a to, abych měl jistotu, že mi ty peníze splatíte. A když mi to nedoložíte, tak já vám prostě nepůjčím. Ale aby stát takovýmto zásadním způsobem ingeroval zase do svobody podnikání, do svobody uzavření dvoustranného smluvního vztahu, tak já pokládám za nesmírně a nesmírně nešťastné.
A v tomto bych chtěl ocenit příspěvek pana poslance Votavy, který skutečně mě zaujal, a já pokládám to, co on tady velmi podrobně popisoval, to znamená jakési vzdělání a výuku v oblasti finanční gramotnosti, za velmi potřebné. A to je právě cesta ke zvyšování individuální odpovědnosti každého občana, nikoliv další regulace a další vstupování do dvoustranných smluvních vztahů. Děkuji vám. (Potlesk některých poslanců v pravé části sálu.)
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
